Kdo z nás by obětoval svoje dítě?

Tak jsou za námi Velikonoce, největší křesťanské svátky. A já si znovu, jako každý rok, položil prostou otázku: „Kdo z nás by dal svého jediného syna, dobrovolně a z lásky k ostatním lidem, aby zemřel na kříži za všechny hříchy světa tak, jako to udělal milosrdný Bůh? Nezáleží na tom, jestli v Něj lidé věří – Bůh prostě je a dříve či později to pozná každý člověk, který se kdy narodil na této zemi…

Jako otec devítiletého kluka jsem dnes přemýšlel o tom, jestli bych byl ochotný takové oběti, kdybych věděl, že tím dám naději na záchranu lidí, kteří tento čin přijmou za vlastní. Nejsem si ani zdaleka jistý tím, že bych byl schopný obětovat svého jediného syna, že bych byl schopný koukat se na to, jak jej neprávem mučí, bičují, bijí, jak mu plivou do tváře, jak mu na hlavu bolestivě nasazují trnovou korunu. Představa, jak hledím na svého zakrváceného syna, kterak trpí a přesto neudělám nic, je pro mě naprosto nemyslitelná.

Toto mé uvažování je umocněno faktem, že Bůh mohl kdykoliv to všechno, co se o Velikonocích tehdy stalo, zastavit pouhým pomyšlením. Pouhou myšlenkou mohl rázem změnit běh věcí, potrestat viníky a svého syna osvobodit, oslavit, vyvýšit… Mohl rovněž kdykoliv v dějinách lidstvo donutit mnohým mocným činem, aby mu nezbývalo nic jiného, než v Něj uvěřit. Bůh by si mohl svět podmanit silou a strachem z Jeho neskutečné moci, mohl by svou vládu nad světem demonstrovat a prakticky ukázat všem. Mohl by si svět získat násilím. Mohl by také přivolat další potopu a vše špatné spláchnout z povrchu zemského. Ale On tak neučinil a nekoná tak dodnes. Nezachránil svého jediného syna, nechal jej projít utrpením a zemřít v bolestech na kříži. Dodnes nechává všechna rozhodnutí na lidech a podle toho to také na světě vypadá.

Přesto lidé neslyší a nepřijímají Boha jako svého Pána, byť se již pouze málokdo na této zemi může vymluvit na skutečnost, že o Bohu či o Ježíši nikdy neslyšel. Evangelium je již známo téměř všem lidem, je dostupné skoro ve všech jazycích, Bible je nejčtenější a nejpřekládanější knihou na celém světě již po mnohá desetiletí. Znovu platí to, že by nás mohl snadno přinutit, ale to není Jeho přirozenost. Čeká na nás a doufá, že sami pochopíme, prohlédneme, odkloníme se od špatné cesty a budeme hledat Jeho vůli. Je trpělivý, nezištný, bezelstný, spravedlivý, láskyplný a mocný. Lidé mu mohou nadávat, a on jim neoplácí. Netrestá během života nepravosti, nechává vše na lidech, na jejich svobodné vůli.

Faktem je, že náš život je jako kniha. A vše, co v životě uděláme, je v této knize zapsáno. Jakmile náš čas na tomto světě uplyne, bude nám tato kniha nahlas přečtena a my se budeme Bohu zodpovídat ze svých činů. Je to dobrá zpráva pro všechny, neboť Bůh je svrchovaně spravedlivý. Nahlédne do našeho srdce a spravedlivě rozhodne o tom, jestli máme právo na věčný život v nebi nebo nikoliv. Rozhodne zcela objektivně o tom, jaký byl náš život, jak jsme s darem života naložili. Řekne nám pravdu o tom, jestli jsme žili pro lásku a pro dobro, nebo jsme se dali na cestu nenávisti a zla. Nikdo špatný do nebe nepřijde, nikomu nebude nic odebráno ani nic přičteno.

V ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše je veliká naděje pro všechny. Každému může být odpuštěno a nikdy není pozdě na to, abychom se vydali správnou cestou. Nikdy není pozdě na to, abychom upustili od svého špatného jednání a chování a vydali se po správné cestě s upřeným zrakem na Boha. Život není možné prožít lépe, než na cestě, kterou pro nás Bůh připravil. Každý člověk je jedinečný a Bůh s ním ve svém plánu počítá. A v nebi je dost místa pro každého z nás.

--------------------------------------------------

Další moje články si můžete přečíst na http://www.shekel.cz