Každá žena chce být prsatá kráska?

Vypadá to tak. Alespoň média většinou popisují atraktivitu žen podle velikosti poprsí, vyzývavosti oblečení a dokonalého make-upu. A proto se ženy snaží, aby byly podle těchto kritérií atraktivní, zajímavé, pro své okolí přitažlivé...

Stejné je to s módními časopisy, s oblékáním, s používáním kosmetických přípravků. Je to samozřejmě především komerční záležitost, protože hlavním účelem je, aby firmy dobře prodaly svoje produkty a služby, nicméně tato komerce je prezentována jako služba pro ženy, jako něco, bez čeho nemůže žádná skutečná žena smysluplně existovat. Je tohle všechno úděl ženy? Nevyhnutelný, k životu potřebný?

Připadá mi to natolik průhledné, že si nejsem jistý tím, zdali na to většina žen skočila a teprve pak to přijala za vlastní, nebo je to prostě přesně to, po čem všechny ženy přirozeně touží, co opravdu chtějí, poptávají, potřebují? A pro koho to vlastně ty ženy dělají, to všechno, co se sebou dělají? Pro sebe nebo pro muže?

Otázkou totiž je, nakolik je dokonalý zevnějšek a vyvinuté (či vylepšené) poprsí zárukou toho, že se jedná o ženu hodnou, laskavou, láskyplnou, milou, veselou, přívětivou, pracovitou či ohleduplnou? Nebo na vlastnostech už nezáleží? Je důležitější slupka nebo to, co je uvnitř? Pevná prsa nebo srdce na dlani?

V současné společnosti vítězí jednoznačně povrchnost, do hloubky a k podstatě se nikomu moc nechce. Skutečné hodnoty nahradilo jednorázové uspokojování smyslů a druhořadých potřeb. Na tuto strunu s námi všemi, nejen s ženami, hrají média a módní časopisy jako prodloužená ruka zainteresovaných firem, pro které by bylo ekonomickou tragédií, kdyby byly ženy náhle spokojeny samy se sebou. Je to velký byznys, to věčné přesvědčování žen o tom, že nejsou dokonalé a musí pro sebe také „něco udělat“, aby vypadaly k světu.

Atraktivita a přitažlivost žen nahlížená především skrze velikost podprsenky (a jejího plného obsahu), dokonalost postavy, vyzývavé značkové oblečení a pravidelné navštěvování kosmetických salónů je z mého pohledu pouze důkazem úpadku společnosti, která zapomíná na to, že kromě těla máme také duši a naše potřeby tudíž nejsou pouze tělesné, ale také duševní...