Kam s „černoprdelníky“? Do pekla!

Aniž bych komukoliv upíral právo na jeho vlastní názor a postoj, neustále mě zaráží míra agresivity a rozhořčení lidí, s níž často reagují na odlišné názory druhých, v tomto případě věřícího člověka. Také jsem překvapený z toho, jak společensky nepřijatelnou je představa, že bychom mohli nebo dokonce měli milovat všechny lidi bez rozdílu. Odpovědí na můj článek, kde jsem psal o tom, že bychom měli milovat své nepřátele, modlit se za ně a žehnat jim, byla rozhořčená reakce diskutéra, který mi sdělil, že takové názory či postoje likvidují evropskou civilizaci a že podobní „černoprdelníci“, jako jsem já, by měli jít do pekla…

Odpověď na můj dotaz, jak to pisatel myslel, jsem nedostal. A tak jsem přemýšlel o tom, proč v lidech článek o lásce k nepřátelům vyvolává tak silně negativní emoce, že mají chuť dotyčného autora poslat do pekla, byť v nebe sami nevěří. Znamená to, že někdo věří v peklo ale v nebe nikoliv? Naprosto netuším, jak by mohla láska k nepříteli a vlastně komukoliv cizímu likvidovat evropskou civilizaci. Někteří lidé mě přesvědčují o tom, že nenávist je zcela legitimní emoce a navíc nutně potřebná pro tento svět, neboť vyvažuje lásku. Otázkou tedy zůstává, jestli je nutné nějak vyvažovat lásku něčím špatným, aby byl náš svět vyvážený a dokonalý?

Já si myslím, že by láska lidem k životu naprosto stačila. Pokud by jí na světě mezi lidmi bylo dost a čím dál tím víc, nebylo by tolika utrpení, zla a špatných věcí, které se každou vteřinu odehrávají na různých místech naší planety. Z mého pohledu je evidentní, že všechno špatné se na světě děje z lidské zloby, nenávisti a chamtivosti. Jak by tedy mohla přítomnost zla na tomto světě přeplněném špatnými věcmi něco změnit či vyvážit k lepšímu? Zlo už tu příležitost vlastně má a připadá vám, že je život na světě lepší?

Podle mého vidění světa je nejlepší odpovědí na všechno zlé a špatné jedině láska. Jestliže se na zlo odpovídá zlem či ještě větší porcí nenávisti, nepřináší to světu nic dobrého, jenom další hrůzy. Světové konflikty jsou toho zářným příkladem – žádná válka v dějinách lidstva nikdy nic nevyřešila, nic nevylepšila, a každý takový konflikt způsobil smrt a utrpení milionům lidí, mnohdy zcela nevinným a na válce prakticky nezúčastněným. Neříkám, že je to snadné, nenechat se zatáhnout do víru zloby, nedojít k přesvědčení, že nejlepším principem je oko za oko, či zub za zub. Netvrdím ani, že se člověk a celé národy nemají bránit útokům jiných lidí a jiných národů. To naprosto ne. Tvrdím jen, že smysluplnou odpovědí na nenávist a případné útoky našich nepřátel, která doopravdy může něco zlepšit a zcela pootočit dějem, je láska.

Můžeme se přeci za každé situace modlit k Bohu za to, aby se lidé, kteří nás třeba urážejí nebo pronásledují, změnili, aby upustili od svého špatného jednání, aby spatřili v pravém světle to, čeho se dopouští a již to nadále nedělali. Na tom já osobně nevidím nic špatného, spatřuji v tom spíše obrovskou naději. Naději pro nás i pro naše nepřátele, naději na změnu světa k lepšímu.

Láska je darem od Boha. Jedině Boží syn žil svůj život na Zemi přesně podle Božích pravidel. Tedy jediný On odpovídal na nepochopení, odmítnutí, nenávist a zlo skutečnou láskou, milostí a odpuštěním, což ovšem neznamená, že se nikdy proti ničemu špatnému neohradil, ba přesně naopak. Ostře mluvil k farizeům, napomínal svoje služebníky, rozmetal stánky trhovců v Jeruzalémském chrámu – ale všechno s láskou v srdci, pro dobro lidí, aby si uvědomili, co činí špatného. Dokonce ani tehdy, když se k Němu chovali zle a podle Ho zradili, zraňovali, posmívali se mu a jinak Mu ubližovali, nechopil se jejich vlastních zbraní, nikterak je neurazil ani jim neublížil. A to zcela jistě mohl, pouhým pomyšlením, vyslovenou prosbou k Otci. Prostě na zlo neodpovídal zlem a nikomu nic špatného nepřál ani nedělal. Nakonec nám svým životem, svojí smrtí a zmrtvýchvstáním nabídnul věčný život a očištění od všech hříchů – za drsné mučení a ukřižování.

Je pochopitelné, že pro člověka nevěřícího v Boha je takový názor a postoj, který zde a v mnohých jiných článcích prezentuji, nepřijatelný. Ani já jsem podobným principům nevěřil, dokud jsem Boha osobně nepoznal. Přesto se mi zdá trochu smutné, že si lidé pod pojmem „věřící člověk“ již dopředu představují někoho s „černou zadnicí“, kdo by měl jít do pekla za své odlišné vnímání světa a souvislostí. Za svoji víru.

Pevně věřím tomu, že na nezbytnosti všudypřítomné lásky se jednou všichni lidé shodnou, že to bude jednou právě to, co všechny lidi spojí opět dohromady. Kdo hledá, ten nalezne. Budeme-li tedy hledat Lásku, zcela jistě ji společně a s Boží pomocí nalezneme.

http://kysilko.blog.idnes.cz/c/152465/Milujte-sve-nepratele.html

---------------------------------------------------------------------------------

Jiné moje články si můžete přečíst na http://www.shekel.cz/