Věřím v Boha, jsem normální člověk?

Domnívám se, že na tuto otázku mi významná množina mých spoluobčanů ihned odpoví záporně. Motivem k napsání tohoto článku je má nespokojenost s touto odpovědí a přání, aby v budoucnu čtenář článku na stejnou otázku odpověděl jinak anebo alespoň ne ihned.

Terminologie

homo sapiens (dále HS) - člověk rozumný

normální člověk - příslušník rodu HS s převládajícími vlastnostmi v rámci druhu

věřící v Boha – HS, který věří v existenci Boha

křesťan – HS, který věří v existenci Boha a ve vykoupení prostřednictvím Ježíše Krista

nevěřící v Boha – HS, který neuznává autoritu Boha, ale zároveň o svém postoji moc nepřemýšlí

ateista – HS, který neuznává autoritu Boha i přes svou dobrou orientaci v otázkách náboženství a víry

 Na začátku bych se pokusil vysvětlit vlastní pojem víra a to proto, že má o ní mnoho lidí poněkud zkreslené představy. Víra rozhodně není jistota, té se možná blížil Jan Hus či matka Tereza, ale to jsou svatí. Obyčejní věřící pochybují a o svou víru musejí pečovat. Na své maličkosti zjednodušeně předvedu, jak se také víra může s časem vyvíjet (vždycky jsem měl rád matematiku a tak pro názornost využiju procenta).

Dospíval jsem v absolutně nevěřícím prostředí, takže za mlada se moje víra v Boha blížila k 0%. Kolem třicítky jsem přestával svět vidět černobíle a existenci Boha bych zřejmě již v tomto období připustil, nicméně vyjádřeno percentuelně by se ještě jednalo o jednociferné číslo. Zlom nastal o pár let později, kdy jsem začal přemýšlet o smyslu života a tady už byla pouze otázka času, kdy narazím na křesťanství. Po nárazu jsem začal hodně číst Bibli a jinou související literaturu a pomalu jsem se dostal na úroveň ateisty, tj. byl jsem informován, ale má víra byla slabá, někde na 20-30%. Zde malá poznámka: rozumný ateista by měl připustit možnost existence Boha zrovna tak, jako rozumný křesťan možnost jeho neexistence. Další zlom nastal, když jsem narazil na pátera Kubíčka, o němž jsem se doslechl v rozhlase. Pan Kubíček mě, in-memoriam, přenesl přes hranici 50% a tou dobou už jsem věděl, že chci být křesťanem. Následovalo dvouleté hledání zakončené křestem a dnes se má víra pohybuje tak mezi 70-80%. Není to sice moc, ale doufám, že se bude stále upevňovat. Ale nejde to snadno, holt bez práce nejsou koláče. V souvislosti s otázkou v nadpisu bych se také rád zmínil o stavu věřících ve světě. V současné době na světě žije cca 7 miliard lidí, z nichž se přibližně dvě třetiny hlásí k některému ze světových náboženství (http://en.wikipedia.org/wiki/Religion).  

V dalším textu nechci řešit závažné teologické otázky, nýbrž pouze „naťuknout“ některá témata, na která se často narazí v dialogu věřícího s nevěřícím. Obecně existují v mnoha případech značné rozdíly mezi výkladem Písma v rámci jednotlivých církví, zde se jedná o pohled řadového člena evangelického sboru.

Frekventovaným tématem je existence zla. Pro zlo páchané lidmi vysvětlení máme. Člověk dostal svobodu a nakládá s ní podle svého vědomí a svědomí. Nás křesťany pak uklidňuje víra v to, že se každý ze svých činů bude jednou zodpovídat. Co se týče zla páchaného přímo křesťany, tak tam se domnívám, že se jedná spíše o zlo páchané lidmi, kteří se za křesťany pouze vydávali(jí).  Složitější je to s otázkou utrpení nevinných, např. úmrtí dvouletého dítěte na rakovinu. Zde je asi na místě prostě mlčet a doufat, že rodiče tuto tragickou událost přečkají se zdravou myslí a pokud to lze, snažit se jim v tomto hrozném období nějakým způsobem pomoci.

Druhá poznámka se bude týkat majetku. V současné době je v naší zemi aktuální téma církevních restitucí a na denním pořádku jsou debaty o oprávněnosti těchto požadavků. Strašně rád bych se dočkal chvíle, kdy by se hlavy jednotlivých církví daly dohromady a veškerých nároků se vzdaly. A to proto, že handrkování o majetek neprospívá šíření zprávy o Ježíši z Nazaretu, o což by mělo jít církvi především. Šel bych dokonce ještě dál, jsem pro absolutní odluku církve od státu. Nevidím jediný důvod, proč by se měli nevěřící občané spolupodílet na financování chodu církví.

A jako poslední téma volím „neposkvrněné početí“, které je mimo jiné častým terčem vtipů. Z mého pohledu se však o nic moc mimořádného nejedná. Když pominu to, že se díky němu narodil zřejmě největší člověk v dějinách lidstva, tak je to pouze jeden z mnoha zázraků a neuvěřitelných věcí, kterými se to v Bibli jenom hemží. Když připouštím existenci Boha, tak proč bych neměl věřit v možnost gravidity ženy, která se nemilovala s mužem? Míra víry v to, že se Ježíš narodil tak, jak to zapsali Matouš a Lukáš je, v mém případě, shodná s mírou víry v Boha.   

Na začátku byla věta a ta věta byla: "Věřím v Boha, jsem normální člověk?" Odpovídám "Ano". A proč by také ne. Jsem příslušník rodu homo sapiens (tedy alespoň doufám), k víře jsem došel za významné pomoci svého rozumu, jehož používání je pro můj druh normální a nadpoloviční počet obyvatel naší planety se hlásí k některému náboženství.