Proč jsou některé nemocnice krásné a do některých nikdo neinvestoval desítky let? Příběh nemocnice, kde špičkoví lékaři na přístrojích za stovky milionů pracují v prostředí jak z válečného filmu.
V přístupu pražských představitelů ke zdravotnictví je zájem občana na “čestném” posledním místě. Polehčující okolností nemůže být ani skutečnost, že většina předchozích pražských koalic se chovala úplně stejně. Srovnáme-li Prahu s jinými kraji, je bilance tristní. Zatímco ostatní do kultivace nemocnic investují nemalé prostředky, tak Praha, se svým mimořádně vysokým rozpočtem, zdravotnictví ignoruje. Zastupitelé by možná upřesnili, že pozorují a vyhodnocují. Výsledek je ale stejný. Neděje se nic.
Možná Vás nyní napadne, „Vždyť Praha přeci žádné nemocnice nemá! Kam by tedy investovala?“. Ano, pražské zdravotnictví je de facto státní zdravotnictví. Nicméně je zde jedna výjimka, a to výjimka poměrně významná. Nemocnice Na Bulovce – klíčová pro sever Prahy a přilehlý Středočeský kraj. Se svými klinikami všech tří lékařských fakult Univerzity Karlovy je sice státní, nicméně je v nájmu v pražských budovách. Je to pozůstatek skutečnosti, že nemocnice byla za První republiky založena jako metropolitní.
Mnoho lidí žije v nájemních domech či bytech a všem je naprosto jasné, že vlastník nemovitosti má povinnost ji udržovat v takovém stavu, aby ji nájemník mohl plnohodnotně užívat. A jak se stará o pronajímané nemovitosti Praha? Je snad v pořádku, že střeše nad počítačovými servery chybí hřebenové tašky? Že budovy interny a stejně tak i pneumologie jsou Potěmkinovy vesnice s pouhou opravenou čelní fasádou? A v zadní části při lijáku z orvaných okapů crčí voda starými okny na JIPku? Že v suterénu centrálních laboratoří je pravidelně metr vody? A dalo by se pokračovat velmi dlouhým seznamem – neustále nefunkční výtahy, pravěká elektroinstalace, rozpadající se betonové lávky atd. Nejlepší je přijít se podívat na vlastní oči. Na to si ovšem nikdo z vedení Prahy čas ještě neudělal a s největší pravděpodobností ani neudělá.
A proč s tím Primátor nic nedělá? Situaci je totiž třeba důkladně zanalyzovat a vymyslet koncepční řešení. Praha tedy rok od voleb stále analyzuje. Po roce se dočtu v Mladé frontě, že nemá smysl do nemocnice investovat, když Praze nepatří. Praze vadí, že na nemocnici nemá vliv. Tedy analogicky, pokud pronajmu nemovitost firmě, nedám do nemovitosti ani korunu, dokud na mě vlastník firmu nepřevede? Předchozí koalice například schválila do rozpočtu kompletní rekonstrukci pavilonu chirurgie. Současné vedení akci bez jakéhokoli důvodu zastavilo. Totéž se týká rekonstrukce čističky odpadních vod, na kterou stále upozorňuje Pražská hygienická stanice. To ale asi nikoho z vedení města nezajímá.
Dovolil bych si upozornit na to, že Bulovka je veřejná nemocnice ošetřující 640.000 pacientů (zejména Pražanů) ročně! Proč je tedy problém opravit pražské budovy, ve kterých sídlí veřejná nemocnice, z veřejných pražských prostředků? Zajímá snad pacienta, jestli je nemocnice státní nebo městská? Tedy, jinými slovy, jestli si na její provoz přispívá ze svých daní skrze město nebo stát? No jistě, že nezajímá. Ale zajímá ho, jak to tam vypadá. Zajímá ho, proč má na pokoji, kde je hospitalizovaný, v létě 40 stupňů. Proč při lijáku teče dovnitř oknem. Proč si v čekárně připadá jak ve válečném filmu.
Vedení Prahy si ale stále trvá na svém. Nebude platit větší rekonstrukce, když nemocnice není jejich. Co občan Prahy získá tím, když by na konci nekonečně složitého byrokratického procesu přešla státní nemocnice na město? Nic. Co získá vedení Prahy? Snad leda další městský podnik, další místa ve správních a dozorčích radách (státní nemocnice žádné nemá), další mnohamiliardový rozpočet. Nedávno pan primátor navrhl, ať si stát postaví novou nemocnici v Letňanech a budovy Praze vrátí. Jistě by zde vznikl velmi lukrativní developerský projekt.
Prosím tedy vedení Prahy, zda by konečně opustilo v Česku oblíbenou taktiku mnoha vlastníků nemovitostí „necháme to spadnout“. Jsou to vaše nemovitosti a Bulovka je veřejná nemocnice. Je nedůstojné, aby špičkoví odborníci s vybavením za stovky milionů korun poskytovali pacientům péči v takovém prostředí. Vždyť tyto občany zastupujete, dali vám na čtyři roky svou důvěru. Tak nám pomozte se o ně náležitě postarat v těžkých životních situacích, když se u nás léčí s často velmi závažnými zdravotními problémy.
