Zápisky věrného

Dne dvacátého prvního května mi manželka sdělila, že tentokrát pojedu na chatu sám, protože tento víkend mají velký pracovní trénink, podařilo se sehnat tři špičkové lektory, kterým něco odpadlo a tak se to musí využít.

Řekl jsem na její sdělení "Aha," a potom jsem to samé slovo ještě několikrát opakoval, když mi vysvětlovala, že opravdu nemůže.

Ve čtrnáct třicet si začala balit věci na školení a já na chatu. V patnáct hodin šla na nákup sobě na školení a mně na chatu dle seznamu. V patnáct nula pět jsem zavolal Barboře, jestli nemá o víkendu čas, že bych s ní rád strávil romantický večer na terase a později uvnitř chaty. Barbora mi řekla, že už něco má.

V patnáct dvacet jsem zavolal Kamile a řekl jí to samé, co Barboře. Také řekla, že by jela ráda, ale něco má a vysvětlila mi, že zlomenou nohu.

V patnáct čtyřicet pět se manželka vrátila s nákupem. Půl hodiny poté jsme se vydali na cestu.
"Užij si to," řekla mi. "Ty taky," odpověděl jsem.

V osmnáct tricet sedm jsem vystoupil z auta u chaty. V osmnáct čtyřicet dva jsem volal Heleně, a řekl jí to samé, co Barboře a Kamile. Odpověděla, kde beru tu drzost po tom všem, a že mne už nikdy nechce vidět Měl jsem zlost. Chtěl jsem strávit zbytek dne a celý následující den ve společnosti. V devatenáct nula nula jsem volal Petře, ale baterie se během vyzvánění vybila. V devatenáct patnáct jsem zjistil, že jsem si nevzal nabíječku a proto se nikomu nedovolám. Měl jsem takový vztek, že jsem si šel uvařit kafe.

V devatenáct dvacet sedm přijela k chatě moje žena. Dva ze tří lektorů leží v nemocnici se zápalem plic a školení se bude přesouvat. Zeptal jsem se, jestli chce taky kávu. Chtěla.

Ve dvacet dva nula osm mi žena řekla, že je strašně ráda, že mě tu našla samotného. Odpověděl jsem, že mám hodně chyb, ale nevěra mezi ně nepatří. Odpověděla, že si mě proto váží a má mne ráda. Řekl jsem, že mám radost...