Po stopách Nikdykde IV - Science museum
Pádím na metro a až tam si uvědomím, že vlastně nejede, Takže zase podchodem tam, kam jsem včera přijela a přidat se k davu na zastávce. Čekáme, čekáme a najednou frnk, náš doubledecker si to prosviští kolem a nezastaví. WTF? Kdosi se za ním rozběhne, překvapivě úspěšně jej zastavuje za rohem, takže se celé osazenstvo zastávky rozbíhá za ním. Pro okolní pozorovatele to mohl být dost komický pohled. Asi tak 20 lidí stojících pod stříškou se v jednu chvíli vrhne určitým směrem, aby se po pár krocích napresovali do autobusu.
Docházím k závěru, že West Hampsted station poznám, takže si můžu vylézt do patra, kde budu mít alespoň lepší výhled. Chvíli hledám pytlík na zvracení, ale nakonec přesvědčím sama sebe, že když jsem přežila let na Blaníku, nějaký doubledecker se mnou jen tak nezamává, takže si to ve finále i užívám. Je to vlastně taková vyhlídková jízda a z technických důvodů dokonce zadarmo, protože jim nefungovala čtečka na Oystercard.
Na West Hampsted čekám asi půl hodiny než se k nám doplíží krokem se sunoucí metro, (to je tak hrozný pocit, když celou dobu ten vlak vidíte a on se skutečně pohybuje po pár metrech a mezi tím vždycky tak 5minut stojí) na které přestoupím a dojedu na Green Park. Tady vystoupím, a protože přestalo pršet chvilku se projdu v zeleni směrem k Buckingham Palace. Opět v ten nejblbější čas – poledne. Mě snad vážně není souzeno to tu vidět bez lidí. Vzdávám to, přes hlavy davu a plot udělám fotku a radši jdu dál. A protože jsem se včera zamilovala do plyšového bobíka za 5P a levnějšího jsem nikde neviděla, rozhodnu se, že si jej koupím. Takže se vracím k domu hradní stráže před nímž stojí stánek a zakupuji medvěda v policejní uniformě.
Po té to vezmu k Westminster abbey, kam bych se sice mohla jít podívat,ale musela bych tvrdit, že jdu na mši. Na to se obávám, že nemám žaludek. Stačí, že jsem se včera večer nacpala do Anglikánského kostela, kde jsem musela simulovat, že se modlím, aby mě tam nechali. Radši směřuji k Victorii a cestou pro dvě kešky. Opět s nulovou úspěšností. Vzdávám to a přesunu se na autobusovou zastávku.
„Ale na Hyde park nic nejede“
„Počkej, já se taky podívam. No jo, nic.“
„Ehm, ehm, dobrý den, můžu vám nějak pomoct?“ oslovím dvě dohadující se Češky před sebou.
„Eeeee, nooooo, my jedeme na Hyde park.“
„Ano?“
„A nic tam nejede.“
Tak jim vysvětlím, že vlastně jedu skoro tamtéž, a že stačí vystoupit na Knightsbridge (kam já jedu ze svého důvodu pronásledování Nikdykde).
Dámy se sice chvíli cukají, že chtějí Hyde park, ale nakonec se nechají přesvědčit, že to dává smysl. Hurá. Přesně proto cestuju sama, abych nikomu nemusela dělat chůvu. I když, trochu bych jim křivdila, alespoň mi řekli, jak se po Londýně cestuje jen autobusy, vzhledem k tomu, že já si koupila Oyster kvůli metru. Tak si ještě chvíli popovídáme, moje sólocestování je vyvádí z míry a totálně jsem se pohřbila prohlášením. „Londýn je v pohodě, v Iránu to byla větší výzva.
Nastupujeme do C1 a už svištíme městem. Tentokrát se jedná o přízemní autobus, ale jede s námi stejně jako všichni ostatní – asi jakoby nás právě ukradl. Míjíme obchodní dům Harods, místo pohyblivého trhu a stavíme na Knights bridge, kde vystupuji. Světla je tu dost, krysa žádná, jak to tak vypadá, do Podlondýna se asi nepodívám. No nic, tak k muzeu.
Hledám, bloudím, nacházím, hurá.
Exit only, opět mi to připomene mojí službu v katedrále, takže jdu poslušně najít vchod. Už bylo na čase, protože během jízdy autobusem zase začlo pršet. Při vstupu do budovy se předkládají batohy ke kontrole. Mezi zakázané předměty patří nože, pepřové spreje a já nevím, co ještě. No super, vzhledem k tomu, že můj batoh obsahuje jak nůž, tak pepřák, ale třeba si toho nikdo nevšimne. Pravděpodobně mě zachraňuje právě koupený medvěd, protože ten si hoví na kabátu na vrchu batohu. Hlídač se nejdřív podívá na něj, pak na kabát a ke chlebu s nože ve třetí vrstvě už se ani nedostane a boční kapsy ho nezajímají. Občas mam vážně víc štěstí než rozumu.
Beru si mapu muzea a volím taktiku od půdy dolů. Takže nejdřív vyjedu do 5. patra, do oddělení veteriny a medicíny, které mám sama pro sebe. Paráda. Historie medicíny je věc zajmavá. Pohyblivé protézy jsou fascinující. 4. patro je opět medicínské, stejně jako část 3. Ve 4. patře už je pár lidí a ve 3. už je hlava na hlavě. Vmedicínské části třetího patra narazím na Českou babičku s vnoučkem z nichž ani jeden nehovoří anglicky. Mám dvě možnosti – utéct a nemuset poslouchat ty jejich dohady, na co se to vlastně dívají a nebo jim to překládat. Jsem srab, prchám.
Radši se jdu podívat do interaktivní části, kde si může kdokoliv zkusit různé fyzikální pokusy. Tady je to trochu jako ve školce. Děti si hrajou a občas k tomu pustí i nějakého nadšeného dospěláka. A já, protože jsem stále dítě, samozřejmě neodolám a taky si ledasco vyzkouším.
A potom přijde na řadu to nejlepší. Dreams of flight – expozice letadel, vrtulníků, motorů, balónů a všeho o čem lidé snili, že je vynese do oblak. Jsem ve svém živlu. Byť je to jen jeden velikánský „hangár“, strávím v něm neskutečné množství času. Ale čas se začíná nachylovat k šesté, takže už jen chvíli posedím v odpočinkové části muzea, sním čokoládu, abych měla alespoň nějakou potravu za celý den a pozoruji přicházející Židovské rodiny, které tu mají evidentně nějaký sraz.
Byť se mi ven do deště ani trochu nechce a chybí mi ještě dvě patra, musím jít.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 5.
Camping Mougas - Saians cca 35 km. Stále pokračuji v cestě podél oceánu do Santiaga a jako obvykle si trochu pobloudím a část cesty si dokonce zopakuji.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 4.
Caminha - Camping Mougas cca 32 km. Překračuji hranice do 20. a posledního státu mojí cesty - Španělska. Camino dnes vede jednou z nejkrásnějších částí při pobřeží Atlantského oceánu.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 3.
Viana do Castelo - Caminha. Oficiálně by to měla být cesta na 28 km. Díky bloudění to ale bylo zřejmě o dost víc...
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 2.
Esposende Marinhas - Viana do Costelo (cca 25 km). Včera jsem se rozhodla, že nebudu trhat kilometrické rekordy a pojedu každý den do 30 km. Času mám dost a chci si cestu víc užít.
Klára Kutačová
Když se vládní představitelé vysmívají vlastním nařízením...
... a všem lidem, kteří je stále dodržují, ať už z vlastního přesvědčení, anebo čistě z obavy z možných sankcí.
Další články autora |
Pohřešovaného manažera našli mrtvého, po noční nehodě patrně bloudil v lese
Policisté v pondělí dopoledne našli pohřešovaného manažera e-shopu s hudebními nástroji Kytary.cz....
Velký test másla: Nejlahodnější vzorek nebyl ani bio, ani z alpského mléka
Premium Lahodné máslo, které chutná a voní po smetaně, nemusí stát majlant. Jenže napěchovat jím mrazák,...
Bývalý syrský prezident Asad je s rodinou v Moskvě. V Rusku získali azyl
Sledujeme online Bývalý syrský prezident Bašár Asad a jeho rodina jsou v Moskvě, kde od ruských úřadů získali azyl....
Asad ve spodním prádle. Našly se fotky v tyranově sídle, jsou terčem posměchu
Po svržení režimu Bašára Asada vtrhli povstalečtí Syřané do jeho paláců a nemovitostí. Našli v nich...
Lidl zlevnil až o devadesát procent, zákazníci kvůli tomu oblehli Letňany
Plastové autíčko za dvacku zlevněné o osmdesát procent, litinový hrnec za sto korun, zlevněný na...
Zájem o předvánoční brigády se zvýšil. Hodinová mzda přesahuje i 200 korun
Premium Zájem o předvánoční brigády je letos výrazně vyšší než loni. Firmy přitom nabízejí méně míst,...
V tu chvíli mi vše dávalo smysl. Američan při koupi domu naletěl podvodníkům
Internetoví podvodníci jsou stále rafinovanější a způsoby, jimiž nově zneužívají e-mailovou...
Bond si zapomněl pistoli. Na své nejslavnější fotce tak svírá vzduchovku
Seriál Neexistuje příliš známějších fotografií Jamese Bonda než ta z plakátu k filmu Srdečné pozdravy z...
Škola investování. Jak na investici do akciových fondů a co brát do úvahy
Premium Inflace užírá úspory, zabránit tomu mohou investice například do akciových fondů. Jsou vhodné pro...
Pronájem nového bytu 2kk o velikosti 58,44 m2 s balkonem
Vrbenská, České Budějovice - České Budějovice 4
15 000 Kč/měsíc
- Počet článků 283
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1085x
Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.
Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.
A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...
Seznam rubrik
- Lofoty 2016
- Země zaslíbená
- Po stopách Nikdykde
- Neuschwanstein
- Norsko 2013
- Tyrkysová země II.
- Tyrkysová země III
- Ze života s Chrtem v nouzi
- Nessie na výletě
- Jak jsme (ne)bydlely
- Pochod Marodů - Nízké Tatry
- Expedice Absurdistán
- (Sou)žití s fofrklacky
- Šifrovačky s Dogtopusem
- Výlety po ČR
- Skandinávské bloudění 2015
- Tyrkysová země I.
- Nezařazené
- Osobní
- Cesta kolem světa