Plachtařské závody - Gradient & Club Grand Prix 2013 Ml. Boleslav
V neděli jsem se vypravila na letecké závody do Mladé Boleslavi podívat se, jak si povede Tomáš, kterého mám nevím proč pořád zafixovaného, jako začínajícího letce a při tom lítá, už pěkných pár let.
Letiště se nedá minout, už do dálky svítí přepravní vozíky a zaparkovaná letadla, jejichž křídla trčí k nebi, jako kdyby se snažila ukazovat svým pilotům, kde už by chtěla být. Od vozíků se postupně přesunují na start, vetšinou za pomoci aut, občas si piloti udělají malou předletovou rozcvičku, když je tam tlačí. A do toho sem tam proběhne vyplašený sysel, který zamíří na dráhu, aby vyhrabal další zákeřnou díru tak akorát na kolečko.
A když už jsem tady, tak mě Tomáš taky zapřáhne do práce. Chopím se křídla od vosy, abychom jí mohli kousek odtlačit, aby nepřekážela dalším ve výjezdu a pak mám 10 minut na pobavení, když se pánové snaží přijít na to, na který křídlo patří pomocný kolečko, na kterém je napsáno pravé křídlo. Protože neni jistý, jestli je to pravý křídlo z pohledu pilota, nebo jak, tak ho radši dají na levý. Ale i takt to funguje a na start se dostane.
Tady už stojí skoro všechna letadla a Tom se pouští do předstartovní přípravy, přičemž zvládne zlikvidovat skoro tři izolační pásky, když přelepuje křídla a všechny díry, které by mohly za letu páchat nepravosti, nabrat si do bot spoustu hlíny z (neúspěšnýho) zahrabávání syslích děr a naštvat mě, když moje kapsy používá místo odpadkovýho koše. A pak už se jen se čeká na rozhodnutí, jestli bude odložený start nebo ne. Chroust se vrací k zemi a start se podle očekávání odkládá, takže se můžeme jít v klidu najíst. Nějaký malý chlapeček se rozhodne, že si vezme příklad z přítomných psů a nají se taky z talíře na zemi. Rodiče se snaží odporovat a argumentovat rizikem sociálky a odebrání dítěte, ale chlapeček se nedá a prosadí si svojí. Má můj obdiv, já bych se tak nenajedla...
Přesouváme se ven na sluníčko a Tomáš se odebírá ke krátkému spánku, zatímco já se odebírám k učebnici pediatrie, ale když se čas začne nachylovat, beru si foťák a přidám se ke skoro hromadnému přesunu k letadlům. Probíhají poslední přípravy a úpravy, motorová i bezmotorová letadla se chystají ke startům, pořadatelé pobíhají s praporky. Tomáš letí jako třetí, takže ze sebe jde udělat sardinku v konzervě, pardon, chci říct Sokolíka v kokpitu, já mu popřeju hodně štěstí a mizim na stranu, abych mohla fotit z bezpečné vzdálenosti. Vzlétá první vosa, a pak už je skoro ani nestíhám počítat, natož fotit. Vlečné se neúnavně vracejí a vynášejí do vzduchu další a další větroně, až zůstane startovní louka prázdná. A najednou je všude klid, ani ti syslové nevystrčí čumák.
Sedám si pod křídlo od starého odstaveného letadla a pozoruji 9 větroňů kroužících kousek od letiště. Pár z nich už má slušnou výšku, ale někteří vypadají, že se za chvíli vrátí a budou startovat znova. Ale stačí párkrát mrknout a už jsou taky nahoře. Ležím v čerstvě posekané voňavé trávě a pozoruju je, dokud mi nezmizí z dohledu. Zavíram oči a vzpomínám, jak jsem s Tomem letěla poprvé. Bylo mi špatně, klepala jsem se jak ratlík, bála jsem se, ale byl to jeden z nejkrásnějších zážitků.
Když se k tomu plachtícímu snění ještě přidá zvuk startujícího vrtulníku, zhodnotím, že teď už naprosto chápu, proč Bach píše tak krásně o létání. Mě tu taky napadají jen samé poetické věci. Po pár hodinách začínají přistávat první větroně. Když začnou přilétat ve větším množství, vylézám na sluníčko, že alespoň něco málo nafotím. A jakmile vidím přistávat jednu vosu z úplně jiného směru, než přilétají všechny ostatní, klidně bych se vsadila, že to bude Tomáš. A nespletu se.
Už jsou tu skoro všichni, letadýlka se postupně odvážejí z přistávací plochy. Jdeme pomoct Petrovi odtlačit jeho stroj. „Chop se křídla a jdeme. Pomalu, pomalu a teď běž jak nejrychlejš můžeš!“ Parkujeme před vozík a já tak chvíli obtěžuju taky někoho jinýho, než jen Toma, kterej si jde zajistit odvoz pro vosu k hangáru. Dokonce je mi povolena i asistence při rozkládání letadla. Tomu říkám odvaha majitele.
Ale jak se odmuntují křídla, netuším ještě teď, protože abych se jen neflákala, sháním kyblíček a hadr a jdu pěkně sundavat hmyzáky, co se přilepili na Tomovu vosu. Zní to jak nic, ale ty potvory drží občas skoro neuvěřitelným způsobem. Ale aspoň si připadam trochu užitečná, zatímco Tomislav bere svoje vyloženě do terénu stavěné auto a jede pro někoho kamsi na pole, a že prý bude tak za 2 hodiny zpátky. Nechci ho podceňovat, ale trochu se bojim, aby nakonec nejel někdo s traktorem pro letadlo i pro auto. Ale nahlas se radši neodvažuju ani pípnout.
Když mam umytý letadlo a kyblík vrácenej před správnej stan, sedám si na lavičku, pozoruju západ slunce přes naleštěný vosy zaparkovaný před hangárem a užívam si krásný zbytek večera. Než se zvládne definitivně setmít, je čas zaparkovat všechny stroje do hangáru, což je takový kouzelný 3D tetris v praxi, ale prý tu funguje stejná teorie, jako v MHDčku – jeden se vždycky ještě vejde. Nakonec Petr zavelí k odjezdu do Prahy, kde už řádí slušná bouřka.
Více fotografií k nalezení v mojí galerii ZDE
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 5.
Camping Mougas - Saians cca 35 km. Stále pokračuji v cestě podél oceánu do Santiaga a jako obvykle si trochu pobloudím a část cesty si dokonce zopakuji.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 4.
Caminha - Camping Mougas cca 32 km. Překračuji hranice do 20. a posledního státu mojí cesty - Španělska. Camino dnes vede jednou z nejkrásnějších částí při pobřeží Atlantského oceánu.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 3.
Viana do Castelo - Caminha. Oficiálně by to měla být cesta na 28 km. Díky bloudění to ale bylo zřejmě o dost víc...
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 2.
Esposende Marinhas - Viana do Costelo (cca 25 km). Včera jsem se rozhodla, že nebudu trhat kilometrické rekordy a pojedu každý den do 30 km. Času mám dost a chci si cestu víc užít.
Klára Kutačová
Když se vládní představitelé vysmívají vlastním nařízením...
... a všem lidem, kteří je stále dodržují, ať už z vlastního přesvědčení, anebo čistě z obavy z možných sankcí.
Další články autora |
Patrik Hartl odstupuje ze StarDance, vrátí se Lucie Vondráčková
Po důkladném zvážení a na doporučení lékařů se spisovatel Patrik Hartl rozhodl ukončit svoje...
Chaos, protesty a vojáci v parlamentu. V Jižní Koreji hodiny platilo stanné právo
Jižní Korea zažila den plný chaosu poté, co prezident Jun Sok-jol vyhlásil stanné právo kvůli silám...
Kvůli agresivitě Romy neregistruji, vyhlásila pediatrička po konfliktu s nimi
S neurvalostí, agresivitou a urážkami se setkala v čekárně své ordinace dětská lékařka z Aše. Podle...
Velký test másla: Nejlahodnější vzorek nebyl ani bio, ani z alpského mléka
Premium Lahodné máslo, které chutná a voní po smetaně, nemusí stát majlant. Jenže napěchovat jím mrazák,...
Řidiči zkoušejí novou fintu, jak neplatit za parkování. Přestupek, varuje policie
Na internetu se v poslední době značně rozšířila nabídka automatických parkovacích hodin, které...
Pražan odjel v sobotu ráno do Krkonoš a nevrátil se. Pátrá po něm policie
Policisté pátrají po sedmačtyřicetiletém Filipu Černém. Muž odjel v sobotu ráno autem ze svého...
Rusko už Asada nechtělo chránit, má co dělat s Ukrajinou, domnívá se Trump
Sledujeme online Syrský prezident Bašár Asad utekl, protože Rusko nemělo zájem ho dále chránit, je přesvědčen...
Asadův let náhle zmizel z radaru. Havárie, nebo sestřelení, zní spekulace
Sledujeme online Syrský autoritářský prezident Bašár Asad při ranním útěku ze země nastoupil do letadla, aby z...
Hrozí příliv uprchlíků, nesrovnatelný s minulými, varuje Fischer po pádu Asada
Pád režimu Bašára Asada v Sýrii neznamená pro Evropu nic dobrého, míní europoslankyně ODS Veronika...
Jak oblékat děti na podzim? Kvalitní softshellové kalhoty jsou základ
Podzimní počasí je nevyzpytatelné, proto redaktorky eMimina otestovaly dětské softshellové kalhoty Wolf, které nabízí e-shop Olšákovi.cz. Jak si...
- Počet článků 283
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1085x
Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.
Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.
A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...
Seznam rubrik
- Lofoty 2016
- Země zaslíbená
- Po stopách Nikdykde
- Neuschwanstein
- Norsko 2013
- Tyrkysová země II.
- Tyrkysová země III
- Ze života s Chrtem v nouzi
- Nessie na výletě
- Jak jsme (ne)bydlely
- Pochod Marodů - Nízké Tatry
- Expedice Absurdistán
- (Sou)žití s fofrklacky
- Šifrovačky s Dogtopusem
- Výlety po ČR
- Skandinávské bloudění 2015
- Tyrkysová země I.
- Nezařazené
- Osobní
- Cesta kolem světa