Moje cestovní "FAQ"

Ptejte se mě na co chcete a já na co chci odpovím... Aneb odpovědi na otázky, co se nejčastěji opakují před každou mojí cestou a k tomu i pár "rad do života", co dostávám od lidí. (A k nim pár těch, co mě nejvíc baví.)

Na otázku proč cestuji už jsem více méně odpověděla v jednom ze starších článků, takže tuhle lehce filosofickou otázku můžu vynechat a pustit se do těch dalších a o něco málo konkrétnějších.
 

Kde na to bereš peníze? Máš bohatý rodiče (milence, sponzora,...)

Vezmu to od konce: Ne, nemám sponzory, nemám ani bohaté milence a nepřivydělávám si na cestách prostitucí (fascinuje mě, co jsou někteří lidé schopní vymyslet, že by podle sebe soudím tebe?). Rodiče (ani zbytek rodiny) bohatí nejsou a nikdy nebyli. Ano, podporovali mě finančně, abych mohla studovat a já tak mohla šetřit každou korunu navíc z brigád, teď mám práci na hlavní úvazek a k tomu brigádu a každou korunu, kterou nedám na bydlení, jídlo, školu a věci nezbytné k životu si šetřím na cesty. Nekouřím, nepiju alkohol, neutrácím za zbytečnosti a značkové oblečení. Nakupuju v scondhandech a slevách, nosím oblečení po sestrách a kamarádkách. Někdy se mi podaří ušetřit víc, někdy míň, k Vánocům a narozeninám od rodiny dostávám buď rovnou užitečné dárky, co využiju na cestě a nebo finanční příspěvek a babička mi vždycky před odjezdem posílá i přes protesty kredit na telefon, abych se jim mohla hlásit. A v neposlední řadě cesty vybírám podle toho, kam jsou zrovna akční letenky.

To tě rodiče pustí?! (Samotnou?!)

ANO! I když přiznávám, že se jich vlastně moc neptám, spíš tak nějak oznamuju, že někam jedu.  A na to, že  radši cestuju sama už si tak nějak zvykli, nebo se tak aspoň tváří. A ano, občas i někdo z rodiny začne trochu rýpat, že tentokrát bych snad mohla vzít někho s sebou, ale nakonec stačí ujištění, že se budu pravidelně hlásit a budu na sebe opatrná (a že budu hodně fotit a psát, aby z toho taky něco měli). Dokonce už jsem se dostala tak daleko, že mamka a jedna ze sester chtějí jet se mnou do Iránu.

Ty nemáš strach?

Jasně, že mam strach! Bojim se pavouků, ohňostrojů a vody. Nemam ráda cizí lidi, vadí mi davy, nesnášim horko a mam příšernej orientační nesmysl. No a co? Přece jen kvůli tomu nebudu celej život sedět doma a říkat si, co všechno bych mohla, kdybych... A víte co? Až přestanu mít strach, tak teprve se vším přestanu, protože pak bych si přestala dávat pozor a špatně by to se mnou dopadlo.

Proč zrovna ........?

Protože byla levná letenka... ;-)

Proč nejedeš do XY jako normální člověk? Jsi normální?! (Případně oblíbenějš varianta, kdy mi lidi rovnou oznámí: "Ty nejsi normální!")

Jsem normální. Dokonce to mám i několikrát úředně potvrzené, vhledem k tomu, že jsem za posledních 5 let dělala 3 pohovory na pracovní pozice, co vyžadují i psychotesty. Vždycky jsem prošla, navíc díky magnetické rezonanci před nedávnou dobou vím, že nemám ani žádné poškození mozku. A proč necestuju někam, kam cestujou normální lidé? Jsem normální, cestuju, kam cestuju, takže cestuju tam, co normální lidi...

To ti nevadí nosit hadr na hlavě?

Nevadí mi ve chvíli, kdy je jeho nošení moje rozhodnutí. Pokud jedu do země, kde je jeho nošení povinnost, bylo moje rozhodnutí, že tam jedu a tedy jsem s tím předem smířená. A navíc mi prej sluší...

Ale nechystáš se tam vdát, že ne?

Moje oblíbená otázka, co přichází jen v případě, že se chystám od Slovenska na východ. A odpověď je jednoduchá: Jedu na dovolenou na 14 dní a skutečně se nechystám provdat za prvního člověka, co potkám po vystoupení z letadla a to, že si i po příjezdu domů posílám maily s někým, koho jsem na cestách potkala ještě neznamená, že spolu chceme strávit budoucnost (kterou mi stejně většina těch, co se takhle ptá, maluje v harému nějakýho šejka).

A co ty dvě holky?!

Ty dvě holky, kterými jsou myšlená děvčata, co byla unesena v Pakistánu, měla prostě šílenou smůlu. A ano, nemůžu vědět, že jí nebudu mít taky. Nemůžu nikomu slíbit, že se mi na cestě nic nestane. Můžu se jen postarat o to, aby veškerá rizika byla minimální. Že to občas nevyjde je bohužel vidět i na tomhle smutnym případu, ke kterýmu se ale nechci nijak víc vyjadřovat, protože o něm vim prd, ke kterýmu se dá dostat z médií.

A to si spala doma u někoho cizího? A za co? Za sex?

Ano, spala a to díky tomu že ne všichni lidé dělají věci jen proto, aby z nich něco měli, ale třeba proto, že až oni pojedou někam jinam, mají šanci narazit na dalšího takového člověka, co jim nabídne svůj gauč. A  tomu poslednímu řeknu jen to, že je vtipné, kolik lidí si myslí, že jsem šlapka.

Sama přece cestovat nemůžeš! (Ženská má být doma, ženská se o sebe nezvládne sama postarat, ...)

Můžu. A dělám to a baví mě to. A když mi pořád tolik lidí předhazuje, jak je to na východě hrozný a ženský tam nemaj žádný práva a za všechno rozhodujou chlapi, tak proč mi tolik chlapů tady u nás říká, co všechno nemůžu, jen proto, že čurám v sedě?

Neznam žádnou ženskou, co cestuje sama!

Já jich znam spoustu, potkaly jsme se na cestách... A pak třeba tahle slečna , seznamte se.

Takhle si ale nikdy nenajdeš chlapa!

To máte asi pravdu, nenajdu si chlapa, co hledá puťku ke sporáku. Ale o takovýho chlapa bych ani nestála.

Kdyby ses radši vdala, pořídila si rodinu a naučila se trochu zodpovědnosti!

Jako vážně? Je mi 25, takže už mam být dávno na mateřský? Žijeme ve středověku? Podle mě vdát se a pořídit si rodinu, když mám rok do konce školy a žádnou pořádnou praxi by byl vrchol nezodpovědnosti. (Vážně netoužim po tom, abych byla matka v domácnosti a nechávala se živit svým mužem.) Takže já se té zodpovědnosti učím právě na cestách.

Ty chceš koupit sanitku a jet s ní do Mongolska? To si jako myslíš, že to pude? Na to bys musela bejt slavná jako Trabanti, abys něco takovýho mohla.

Jo jo, Trabanti byli strašně slavný,  když jeli na první cestu... Ach jo, to že se o nich teď mluví a píše je jen díky tomu, že se nebáli udělt naprostou šílenost a ona jim vyšla. Pochybuju, že neměli v okolí nikoho, kdo by je horem dolem neodrazoval, zatímco teď z nich lidi padaj na zadek, jak jsou dobrý. Takže víte co? Svět patří těm, co se neposerou. A taky těm, co se nenechaj odradit podobnýma kecama. A já prostě v životě potřebuju mít sny, ať se okolí zdají sebevíc šílený. A občas se najdou i lidi, který řeknou, jdu do toho s tebou! A někteří k tomu nabízí i doprovodnou motorku a rogalo.

Ty na to máš subjektivní názor!

Ano stejně jako ty!