Expedice Absurdistán - Republika Uzbekistán
3 holky + 3 kluci = naše banda cestovatelských bláznů, víc než půlroční přípravy a spousta plánů na to, co chceme během těch 16ti srpnových dnů vidět.
Od ledna, kdy jsme koupili letenky (zpáteční za 4000, kdo by odolal?), všichni vzorně vyhledáváme a mezi sebu si přeposíláme informace, zařizujeme zvací dopisy potřebné k vydání víza, s pravidelnou nepravidelností se scházíme a studujeme mapy, průvodce a cestopisy a pomalu, ale jistě dáváme dohromady kompletní plán cesty, jež zahrnuje nejzajímavější místa Uzbekistánu. Start a cíl je jasný - Taškent, zbytek je jen na nás. Pevně věříme, že se nám podaří přeletět, co nejbíž k vyschlému Aralu a odtud po zemi pokračovat do Chivy, Buchary, Nuráty a Samarkandu a jako třešničku na dortu, že si dáme několik dní v horách. Plán je to krásný a daří se nám ho plnit asi tak do chvíle, než vystoupíme z letadla na Taškentském letišti...
Pak už následuje jen řada větších, či menších improvizací, kdy si připadáme jako na houpačce. Dlouhodobé plány jsme vzdali, tak se bortí i ty krátkodobé, ubíjí nás vedro a občas i lidská blbost. Zjišťujeme, že nic z toho, co jsme o téhle zemi četli neodpovídá tomu, jak to tu vypadá. (Kdo a odkud ty cestopisy píše?) Po několika dnech přecházíme do úsporného myšlenkového režimu, kdy začínáme řešit jen základní existenciální věci - spaní, vodu, jídlo, teplotu a zdravotní obtíže. V tomto módu setrváme až do uplného koce a na živu se udržujeme našim oblíbeným zaklínadlem: "Příští rok jedeme na Mácháč." A pak se to vždycky zhoupne, všechno začne jít skvěle, až se začínáme bát co, nebo kdo se posere tentokrát.
Ale ať už se dělo cokoliv, vždycky jsme si nějak poradili, nebo nám někdo poradil a my tak viděli téměř všechno, za čím jsme přijeli a vlastně i něco navíc. Naučili jsme se zas radovat z pro nás doma běžných věcí, smířili se s tím, že v Uzbekistánu nikdo nikam nespěchá, hodiny jsou okrasnou záležitostí a zřejmě nic nemá pevný řád a cenu, a přes to se dá spoustu věcí v klidu zvládnout. Spali jsme v luxusním hotelu, staré nemocnici i rozestavěné zahmyzené budově, potkali překvapivé druhy lidí a dozvěděli se víc o těch, se kterými jsme sem přijeli, ochutnali jsme místní stravu, nafotili stovky fotek, přejeli jsme poušť, míjeli bavlníková a rýžová pole a začli se těšit domů...
Dojeli jsme živí, převážně i zdraví a já můžu zatím říct jen to, co už během naší cesty řekla Jíťa: "Uzbekistán je rozhodně země, co stojí za vidění. Jednou. V zimě." A pro slabší povahy přidám Pavlovo úspornější shrnutí: "Nejezděte tam!"
A pro ty, co mají výdrž mě číst budu rozepisovat po jednotlivých dnech...
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 5.
Camping Mougas - Saians cca 35 km. Stále pokračuji v cestě podél oceánu do Santiaga a jako obvykle si trochu pobloudím a část cesty si dokonce zopakuji.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 4.
Caminha - Camping Mougas cca 32 km. Překračuji hranice do 20. a posledního státu mojí cesty - Španělska. Camino dnes vede jednou z nejkrásnějších částí při pobřeží Atlantského oceánu.
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 3.
Viana do Castelo - Caminha. Oficiálně by to měla být cesta na 28 km. Díky bloudění to ale bylo zřejmě o dost víc...
Klára Kutačová
Cesta kolem světa - Camino de Santiago na kole (Portugalskou pobřežní cestou) den 2.
Esposende Marinhas - Viana do Costelo (cca 25 km). Včera jsem se rozhodla, že nebudu trhat kilometrické rekordy a pojedu každý den do 30 km. Času mám dost a chci si cestu víc užít.
Klára Kutačová
Když se vládní představitelé vysmívají vlastním nařízením...
... a všem lidem, kteří je stále dodržují, ať už z vlastního přesvědčení, anebo čistě z obavy z možných sankcí.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
V Maďarsku havaroval na Dunaji motorový člun. Dva lidé zemřeli, pět se pohřešuje
Dva lidé zemřeli při lodní nehodě na řece Dunaj severně od maďarské metropole Budapešti, uvedla v...
Obrat. Neučte už sporné teorie o 72 pohlavích, instruuje britská vláda školy
Britská vláda představila nové pokyny pro sexuální výchovu. Vyzývá v nich školy, aby přestaly učit...
Armáda pošle miliardy „do luftu“. Kbely dostanou novou věž a dopravní letadla
Armádní letectvo získá o téměř devatenáct miliard korun víc pro následující čtyři roky, než bylo...
- Počet článků 283
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1083x
Snila jsem o cestě kolem světa, se kterou jsem začala pomalu a pozvolně před devíti lety, kdy jsem se vydala poprvé sama do Íránu, kam jsem se ráda ještě dvakrát vrátila. Od té doby jsem se snažila (většinou sama) každý rok vycestovat do bližších i vzdálenějších míst, nasávat jejich atmosféru a co nejvíc fotit.
Moje prozatím největší, nejdelší a nejvzdálenější cesta se uskutečnila od 8. ledna do 17. srpna 2017 kdy jsem se nejprve přidala do devítičlenné posádky na cestu Aviou Jižní Amerikou https://www.facebook.com/aviou.cz/ a následně již sama pokračovala do USA, Kanady, Jihovýchodní Asie a Západní Evropy. Během 222 dní jsem navštívila území 20 států a vystřídala rozličné dopravní prostředky včetně skládacího kola, které jsem koupila v Bangkoku, projela na něm kousek Barmy a nakonec ho letadlem dopravila do Portugalska a (ne)dojela s ním do Santiaga de Compostela. Tím jsem obletěla a objela zemi kolem do kola, viděla nespočet nádherných míst, zažila mnoho neskutečných věcí a hlavně jsem potkala spoustu úžasných lidí.
A o tom všem bych vám ráda vyprávěla s pomocí svého blogu...
Seznam rubrik
- Lofoty 2016
- Země zaslíbená
- Po stopách Nikdykde
- Neuschwanstein
- Norsko 2013
- Tyrkysová země II.
- Tyrkysová země III
- Ze života s Chrtem v nouzi
- Nessie na výletě
- Jak jsme (ne)bydlely
- Pochod Marodů - Nízké Tatry
- Expedice Absurdistán
- (Sou)žití s fofrklacky
- Šifrovačky s Dogtopusem
- Výlety po ČR
- Skandinávské bloudění 2015
- Tyrkysová země I.
- Nezařazené
- Osobní
- Cesta kolem světa