Dnes jsem přemýšlela nad jednou věcí, která mi vrtá hlavou skoro od školních let. Proč u nás nemáme stejnokrje ve školách?
Zamyslela jsem se nad tím, jak se asi musí cítit děti, jejichž rodiče nemají peníze na značkové oblečení, obuv, hračky, mobily. Děti jsou zákeřné a jako mláďata všechny bojují o výsadní postavení ve smečce, ať už se tento pud vyvíjí ve školce a směřuje dál do školy, kde nabývá na síle. Ne všechny děti se umějí bránit. Některé jsou doma přísně vedené, ví, co nesmí a co je potřeba. My, jako rodiče, máme povinnost, aby nějak vypadaly, pokud možno čistě, umytě, vyžehlené a vyprané ošacení. Ale co když to ošacení není značkové?
Dnes děti ve školách soutěží, kdo má značkovou mikinu, obuv s fajfkou či alespoň dravou kočkou... A myslím, že tohle je přesně podnět k tomu, aby na školách vládla šikana. Je to ten první spouštěč, přiznejme si, že i dospělí hodnotí podle oblečení. Jak se říká- podle nosa poznáš kosa.
Údajně nemají ve školství školní uniformy tradici. Což je bezva, řídíme se snad pokaždé tradicí? Nemohou se snad tradice porušovat? Téměř padesát procent dětí by bylo PRO nošení uniformy, dokonce se jim líbí, škole by to údajně dodalo respekt. Maminky, kerých jsem se ptala, by také byly pro nošení uniformy. Zakryjí se tak ty finanční nedostatky, o kterých jsem psala výše. Přesto se u nás uniformy nosí jen zřídka a to většinou na soukromých školách.
Jde o to, co děti považují za uniformu. A vida, většinou si každý hned představí košili a sukni, popřípadě kalhoty.
Nejen, že by uniforma reprezentovala a zprestižnila školu, možná, že by se k sobě děti začali chovat jako rovný k rovnému.
Jsem rozhodně PRO uniformu na školách, jen nechápu, proč to u nás nejde, když většina lidí a dětí to kladně hodnotí.
