Nostalgie

Vždycky jsem si myslela, že si oddechnu po horkém létě, když nastane barevný podzim. Letos tomu tak nějak není a mně se začíná zmocňovat nostalgie.

Nesnáším srpen. Nesnáším kombajny. Jakmile vyjedou na silnice, táhnete se za nimi jak smrad milion kilometrů.  Když následně dojedou na pole a začnou kosit letošní úrodu, je mi z toho strašlivé smutno. Je to příznak, že něco hezkého odchází.

To hezké je léto. Miluji ho, člověk se nemusí do ničeho navlíkat, vezme si kraťasy, tílko a žabky, popřípadě plavky a je v nich celý den a je mu to jedno. Venku je teplíčko, vystavím se na slunci a přijímám jeho energii,  griluje se, koupeme se v bazéně a já miluju mochito, kterého jsem si užila letos dosytosti. Jezdí se na dovolené, po výletech, utrácí se peníze, který jste za celý rok horko těžko nasyslili, chodí se v podvečer na pivko do hospůdek, pařit na diskotéky- jestli vlastně ještě něco takového existuje a nejsou už jen nějaké dramy a hip hop párty a tak. Hrajou se večer hry- karty, badminton, kopaná, dělají se táboráky- zpívá se u ohně, opékají buřty.

Jakmile skončily ty horké dny, co byly minulý týden, bylo to, jako by mi někdo vyrval vnitřnosti z těla- věděla jsem, že je po létě. Taky jsem si je náležitě užila! Co na tom, že bude ještě babí léto! Ale ty krásné, horké, červencové dny budou zase až příští rok!!! Teď už je pomalu čas myslet zase na Vánoce, které celkem nemusím a bohužel ani mé děti mně k tomu nepřimějou, těch návśtěv, které člověk musí zorganizovat a zrealizovat- místo toho, abychom trochu spočli, jsme z toho akorát naprosto vyšťaveni.

Takže zase se teď budeme víc jak půl roku navlíkat do svetrů a kožichů a bund, budeme topit, jako zběsilí, abychom neumrzli, načež se to následně projeví na složenkách, budeme hnípat u počítačů a žrát, naše osobní váhy budou řvát hrůzou, kolik kil zase přibylo, jak pitomci budeme běhat od září po obchodech, abychom potěšili na Vánoce své blízké mohutnými dary, na Silvestra se zlijeme pod obraz a budeme hořekovat nad tím, co nás to příští rok zase čeká. Nejblbější je leden a únor, pak už začíná jaro a já se zase začínám těšit na ty teplé dny, které příjdou, protože člověk všechno vidí hned optimističtěji.

Jsem prostě teplomil.