Která je ta ,,osudová,,?

Jedna diskuze mě přivedla na toto téma: Zajímalo by mě, jak je to s tajnými nenaplněnými láskami.

Jistě se Vám někdy stalo- ať už v mládí, či pozdějších letech, že jste byli zamilovaní do osoby, která Vám byla určitým způsobem vzdálená a Vy jste věděli, že jí nikdy nebudete mít. Jsou to takové ty osudové lásky, na které v životě nemůžete zapomenout a vždycky budou jen ve Vaší hlavě- nemáte chuť se o dotyčné osobě ani bavit, natož se o ní jakýmkoliv způsobem dělit. Nebo naopak- právě Vy jste něčí nenaplněnou láskou.

Možná, že kdyby ta ,,osudová,, láska naplněná byla, štval by nás dotyčný stejně, jako naši současní partneři. Jak vlastně poznáme tu pravou lásku?

Někdy je to tak, že stačí osobu pouze zahlédnout a už na ní nikdy nezapomenete. Například jedna známá- na dovolenou jezdila vlakem. V tom vlaku byl průvodčí- popisovala ho jako muže svých snů- alespoň vzhledově, mezi nimi to jiskřilo už na první pohled, za rok se dokonce setkali znova, ale nikdy si nic neřekli. Šlo jen a pouze o ty pohledy a vzájemný soulad, který šel cítit na míle daleko. V hlavě jí ten muž zůstal navždy.

Někdy je to zase dlouhodobý vztah- třeba kamarádský, dotyčný je kamarád do nepohody, cítíte k němu mnohem více než přátelství, avšak víte, že kdyby se Vaše city přehouply, všechno by se pokazilo.

Další prožívají svou lásku tajně-milenky, milenci- pak milenecký vztah přeroste přes hlavu, ale Vám už hrdost nedovolí se přiznat, že se tajný adept na sex změnil v lásku.

U mužů prý zůstává osudová láska ta  první. Tak já tedy nevím, když mluvím za sebe, na svou první lásku vzpomínám celkem nerada, avšak s úsměvem.

A jak jste na tom Vy? Máte tajnou lásku? Osudovou? Jinou, než tu, co právě prožíváte?