V posledním článku jsem zmínil neobyčejný příběh Denise Aveye, britského válečného zajatce, který dvakrát tajně na velmi krátký čas (vždy na jeden den a jednu noc) pronikl do Osvětimi, aby zajistil důkazy o nacistických zvěrstvech. Witold Pilecki, kterého v komentářích pod článkem připomenul jeden z komentujících, zašel mnohem dál. Jako jediný člověk vůbec se nechal do Osvětimi dobrovolně zavřít. Na celé tři roky a ze stejného důvodu jako Brit. A zatímco Avey slaví ve svých devadesáti letech úspěch knihy, která jeho příběh vypráví, Witold Pilecki byl popraven. Ne v Osvětimi, ne nacisty. Pileckého popravili 25. května 1948 Poláci. Na den přesně před 64 lety.
Witold Pilecki. Byl tím, koho si obyčejně zvykneme nazývat hrdinou. Bojoval proti nacistům i proti komunistům. Ti druzí jej připravili o život.
Ale od začátku. Když vpadne do Polska wehrmacht, Pilecki obětavě brání vlast, společně se svými muži zničí sedm nepřátelských tanků, sestřelí jedno letadlo, další dvě vyřadí z provozu na zemi. Pak se ale k útoku na Polsko připojí 17. září Stalinův Sovětský svaz. Polsko kapituluje a Pilecki odchází do Varšavy, kde v ilegalitě spoluzakládá TAP (Tajna Armia Polska), jednu z prvních odbojových skupin v Polsku.
V roce 1940 přijde Pilecki za nadřízeným důstojníkem TAP s nápadem: Chci se dostat do tábora v Osvětimi. Chci tam dělat špionáž. Chci organizovat odpor. V té době byla Osvětim považována za obyčejný koncentrační tábor, vězení pro politické vězně, Židy a komunisty. O "nové Evropě", konečném řešení židovské otázky a táborech smrti se ještě nevědělo téměř nic.
Akce je připravena a spuštěna a 19. září 1940 byl Witold Pilecki, vybavený falešnými doklady na jméno Tomasz Serafiński, během demonstrace ve Varšavě zatčen, aby se o dva dny později proměnil na bezejmenného osvětimského mukla číslo 4859. V lágru Pilecki organizuje odboj a sbírá materiál, dokládající zločiny, páchané na vězních. Nakonec v noci 26. dubna 1943 Pilecki, kterému hrozí odhalení ze strany Gestapa, z Osvětimi uprchne a zamíří na velitelství TAP ve Varšavě.
Chce po svých velitelích, aby osvětimské vraždění zastavili, aby na tábor smrti zaútočili a osvobodili jej. Ale polský odboj není tak silný, aby Osvětim osvobodil sám a Spojenci, kteří považují Pileckého zprávu o počtu obětí za hrubě nadsazenou a nevěří jí, odmítnou dát TAP pro akci leteckou podporu i se jinak vojensky angažovat. Pro úplnost dodám, že podobně jako Britové se zachovali v roce 1944 i Sověti, kteří, přestože byli dostatečně blízko a v přesile, na Osvětim také nezaútočili.
Po útěku z Osvětimi Witold Pilecki bojoval v řadách povstalců za Varšavského povstání, po jeho rozprášení byl až do konce války držen v německém zajateckém táboře v Murnau. Po osvobození se Witold Pilecki, duší demokrat a antikomunista, vrátil tajně do Polska, kde jako agent polské exilové vlády organizoval odpor proti Sověty dosazené komunistické vládě a sbíral informace (tentokráte) o sovětských zločinech, páchaných na polském národu.
V roce 1947 byl komunistickou policií zatčen. Po několikaměsíčním "grebeníčkovském" vyšetřování (mučení) byl uspořádán politický mostrproces a 15. května byl Witold Pilecki jako nepřítel polského lidu odsouzen k trestu smrti. Popraven byl o deset dnů později, 25. května 1948, na den před čtyřiašedesáti lety.
Od roku 2008 je toto datum v kalendáři připomínáno jako celoevropský Den hrdinů boje proti totalitě. Právě na památku Witolda Pileckého. Hrdiny, který se postavil dvěma totalitním režimům. Bez patosu říkám - čest jeho památce.
