Johnovo velmi pozdní odpoledne
Politika mě nebaví. A nebaví mě o ní psát. Raději píšu o jiných (rozuměj zajímavějších) věcech. Ani článek, který teď píšu a vy ho možná čtete, o politice není, i když první odstavec možná říká něco jiného. Je o Radku Johnovi, o smutné postavě smutného příběhu, zvaného vzestup a pád strany Věci veřejné.
Radek John včera na schůzi grémia Věcí veřejných podle médií nejprve prohlásil, že je unaven a že pokud to bude přáním spolustraníků, dá svoji předsednickou funkci k dispozici. Později označil tuto zprávu za totální nesmysl, den pak završil výzvou ministrům Věcí veřejných ke složení ministerských funkcí. Mělo to a má jediný kaz na kráse. Ministři Věcí veřejných řekli Johnovi NE. Fraška pokračuje. Opona ne a ne spadnout. Proč taky. Diváci ještě nezívají.
Jeden z hlavních představitelů na scéně Radek John v mnohém připomíná smutného klauna Jean-Baptiste Gasparda Deburau. Je tragikomickou postavou českého Théâtre des Funambules (volně lze přeložit jako české politické scény), které nesídlí na Boulevard du crime, ale ve Sněmovní ulici. Je šéfem strany, které šéfuje někdo jiný. Šéfem strany, která se snaží především obyčejným lidem (nemohl jsem odolat, spojení "obyčejní lidé" je tak šílené, až je krásné - nikdo "obyčejné lidi" nezná, nikdo je nikdy nikde neviděl, ale oslovují je hlasitě všichni, ti nalevo i ti napravo) namluvit, že stát není nic jiného než firma. A firma musí generovat zisky nebo alespoň nebýt ve ztrátě.
John je ústy této strany, hlava je jinde, na krku Víta Bárty. Radek John se stal hlásnou troubou někoho a něčeho, čemu možná ani on sám nevěří (dnes už nevěří), ale co ho semlelo tak, že zůstává stát na místě, namísto aby hodil předsedování-nepředsedování strany Bártovi pod nohy, sebral se a šel dělat to, co vždycky uměl a umí. Psát.
Ano, psaní a novinařina. Radek John patřil v osmdesátých letech 20. století k nejčtenějším českým spisovatelů, jeho příběh z prostředí drogové závislosti Mememto byl na svou dobu v určitém ohledu přelomový svojí otevřeností. Velké jméno si Radek John udělal i na televizní obrazovce, pro televizi Nova připravoval s Josefem Klímou dlouhá léta jeden z nejsledovanějších publicistických pořadů vůbec – investigativní žurnalistika, kterou týden co týden přinášel pořad Na vlastní oči, patřila v novinářské branži k tomu nejlepšímu, co česká novinařina v posledních dvaceti letech dokázala vytvořit.
Kdo ví, co Johnovi zatemnilo v roce 2010 mozek, že se rozhodl vstoupit do politiky. Možná si myslel, že bude umět chodit po tenkém ledě s politickými "dinosaury", a přitom neuklouzne, je s podivem, že coby investigativec nerozeznal včas "potenciál" strany ABL (pardon, Věcí veřejných). Nebo byly a jsou Johnovým hnacím motorem přebujelé politické ambice a mužská ješitnost?
Nevím, do člověka na dálku nevidím. Ale jedno se mi jeví jako jasné a nevyhnutelné - dřív nebo později (a vypadá to zcela určitě na to dřív) Radek John politiku opustí. Co bych mu přál? Pevný stůl, dostatek času a polibek múzy. Bylo by skvělé, kdyby se vrátil k tomu, co umí nejlépe – ke psaní. Jeho knihy by si určitě našly čtenářů dostatek.
Psát bude mít rozhodně o čem.
Marcel Kupka
Nezapomeňte. Před 61 lety začal proces s Miladou Horákovou
Lid se hněval. Imperialističtí agenti a rozvraceči republiky musí viset! Závodní rady KSČ, uliční výbory téže (jediné povolené) politické strany, revoluční umělci. Ti všichni se vyjadřují jasně a nekompromisně – soudní tribunál, který zasedl poprvé 31. května roku 1951, dostal celkem 6300 rozhořčených rezolucí, které žádaly smrt třinácti osobností české politiky a kultury, které si komunistický režim a sovětští poradci Lichačev a Makarov vybrali do představení, nazvaného proces s Miladou Horákovou.
Marcel Kupka
Witold Pilecki, dobrovolný vězeň z Osvětimi. Popraven Poláky.
V posledním článku jsem zmínil neobyčejný příběh Denise Aveye, britského válečného zajatce, který dvakrát tajně na velmi krátký čas (vždy na jeden den a jednu noc) pronikl do Osvětimi, aby zajistil důkazy o nacistických zvěrstvech. Witold Pilecki, kterého v komentářích pod článkem připomenul jeden z komentujících, zašel mnohem dál. Jako jediný člověk vůbec se nechal do Osvětimi dobrovolně zavřít. Na celé tři roky a ze stejného důvodu jako Brit. A zatímco Avey slaví ve svých devadesáti letech úspěch knihy, která jeho příběh vypráví, Witold Pilecki byl popraven. Ne v Osvětimi, ne nacisty. Pileckého popravili 25. května 1948 Poláci. Na den přesně před 64 lety.
Marcel Kupka
Muž, který pronikl do Osvětimi. Denis Avey a jeho příběh
Bylo, nebylo. Za devatero horami, devatero řekami. Pohádky začínají obvykle takhle. Denis Avey zažil na konci druhé světové války příběh, který se mnohým zdá být pohádkou také. Sám sebe propašoval do tábora smrti v Osvětimi, aby mohl po válce svědčit proti zločinům, kterých se tam dopustili nacisté. Stalo se skutečně všechno tak, jak svěřil devadesátiletý Avey papíru? Mnozí hlasitě křičí, že ne, další mnozí se je snaží ještě hlasitěji překřičet, že ano.
Marcel Kupka
Ke sjednocení Německa nikdy nedošlo aneb Plán N
Miluji knihy, které nabízejí alternativní vidění skutečnosti. Alternativní verzi historie. Plán N Simona Urbana (v originále Plan D) je jednou z nich. Vyjde sice až na konci června (v Odeonu), už teď si ale o něm dovolím napsat pár vět. Zápletka? Určitě stačí zmínit jediné a ti, kdo jezdili na Balt s výjezdní doložkou, budou vědět - píše se rok 2011, ke sjednocení Německa nikdy nedošlo, u moci v NDR je už 22 let Egon Krenz. Ano, ten Egon Krenz. Nástupce Ericha Honeckera ve funkci generální sekretáře SED.
Marcel Kupka
Divoši? Noir není jen Švédsko. Winslow a Stone jsou důkazem.
Synonynum pro dobrou (masovou, nutno podotknout) detektivku? Dlouhá desetiletí především Agatha Christie. Poslední dva roky "severská krimi". Začalo to Larssonem, pokračuje Nesboem a přicházejí další. Severští autoři si také (právem) vysloužili přízvisko "noir". Dobrá "noir" detektivka se ale píše i jinde v Evropě. A taky za mořem. Jedna z těch hodně dobrých amerických vyjde česky v červenci a v červenci se na ni budete moci také v premiéře jít podívat do kina - strhující jízdu Divoši napsal Don Winslow a natočil Oliver Stone.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Bitva o Kolumbijskou univerzitu. Policie udeřila na zabarikádované studenty
Newyorská policie vyklidila v noci na středu budovu Kolumbijské univerzity, kde se před tím...
Úprava pravidel čištění odpadních vod v EU bude mít zřejmě vliv na cenu léků
Na čištění městských odpadních vod by se od roku 2045 měly podílet největší znečišťovatelé, tedy...
Role digitálních služeb České televize bude posilovat, říká její nový ředitel
Jan Souček stojí od října v čele veřejnoprávní televize. V kandidátském projektu uvedl mimo jiné...
Česko si letos během oslav prvního máje připomene i dvacet let v EU
Sledujeme online Začínají každoroční oslavy prvního máje. V Praze pořádají tradiční setkání strany hnutí a spolky,...
Prodej Chata, 114m2, Žlutice, Verušice
Žlutice - Verušice, okres Karlovy Vary
3 790 000 Kč
- Počet článků 21
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1387x