Vánoční večeře.

  Neměl rád kapra, vadilo mu to vybírání kostí. Manželka mu proto dělala každý rok na Vánoce obalovanou kotletu a bramborový salát.

 Když zemřela, tak to několik let docela odbýval, předstíral, že Vánoce vlastně nejsou. Letos se rozhodl jinak, zašel k řezníkovi a koupil kotletu s kostí a libovoučký řízek. V supermarketu nakoupil zbytek potřebného a lahvinku polosladkého ryzlinku. Do salátu se pustil již třiadvacátého, aby se mu hezky rozležel. Na štědrý den večer začal obalovat maso a dost se u toho upatlal, ale nakonec to dobře dopadlo. Prostřel pro dva a otevřel víno, aby vydýchalo. Pod maličký stromeček dal drobné dárky a pustil se do smažení. Osmažil kotletu i řízek a dal je na talíře, ke kotletě dal ještě salát. Popřál dobrou chuť prázdné židli naproti přes stůl a pustil se do jídla. Po večeři uvařil dvě kávy a připravil dvě porce Tiramisu na talířky. Otevřel víno a nalil dvě skleničky. Vše odnesl k televizi a během vánoční pohádky snědl a vypil. Po pohádce sklidil nádobí ze stolu, umyl se, vyčistil zuby a šel spát. Ráno si uvařil kávu a k snídani snědl studený řízek. Potom, když umýval nádobí, dva talíře, dva talířky, dvě skleničky, tři hrnečky a příbory zjistil, že se cítí tak dobře jak již dlouho ne. Nedělal nic neobvyklého. Pak si vzpomněl, že ráno po štědrém večeru se tradičně s manželkou dívali na The Sound of Music (Za zvuků hudby) s Julií Andrews. Tak si to pustil. Trochu si poplakal a blaženě usnul.