Dvě dlaně.

Co bylo v životě jen tak a co opravdové? Co bylo v životě sen a co pravé? Nevím, možná že oboje, ale to přece není možné. Nebo je?

Dvě dlaně.

Je to úmysl, nebo únava

pluji v želé, nebo prostoru.

Je to přelud, nebo postava,

proč má tu podobu.

xxx

Oči modré, zelené, hnědé…

Jak andílek, tygřice

a ty laskavé moudré,

než smete tě vichřice.

xxx

Představa se spojuje

zaostřuje a hned zas rozplývá.

Na jednotlivé postavy se rozpojuje,

na dosah a přece vzdálená.

xxx

Hebké ruce hladící,

rudé rty

líbající,

záplava něhy.

xxx

Barvy jak louka rozkvetlá,

divoká hudba.

Do ucha ti jedna zašeptá,

vášnivě tě objímá druhá.

xxx

Byla to jen fantazie,

možná ano možná ne.

Láska, snění, poezie,

přání mámivé.

xxx

Dvě ruce se snoubí,

ta dlaň v mé dlani

má artritické klouby

a všechno snění nevyměním za ní.