Tři králové

Proč se mi nechce měnit svoje tradice kvůli nátlakové skupině ignorující fakta. Chápu jejich frustraci, chápu a podporuji jejich odpor vůči rasismu, ale zpochybňuji motivaci některých jejich mluvčích. 

Často z nich čiší ne touha po nápravě, poučení a zlepšení, ale touha ovládat, šikanovat a ponižovat, tedy ty samé odporné vlastnosti, které tak kritizují. Často se jedná o lidi, kteří jsou ve svém oboru průměrní a snaží se nějak vyniknout.

 V Matoušově evangeliu se říká, že od východu přišli mudrci, aby uctili židovského krále a jako dary přinesli zlato, myrhu a kadidlo. Neříká se v něm, kolik jich bylo, ani odkud byli. Tradice si odvodila z počtu darů, že byli tři, časem se proměnili z mudrců na krále, protože co je víc, než když se klaní král? Z původu daru myrha (pryskyřice z myrhovníku, latinsky Commiphora, který pochází ze Somálska a východní Etiopie) se dá odvodit, že alespoň jeden z mudrců pocházel z Afriky.

 Jak se během času, a hlavně v renesanci zlepšovalo povědomí o Africe začal být jeden z králů/mudrců/mágů zobrazován s tmavou pletí, která odkazovala na Africký původ. I tady je ale rozpor, Afriku měl reprezentovat Kašpar v některých zemích, včetně naší je s tmavou pletí zobrazován Baltazar, reprezentující Asii.

 Jak zdůvodňuje svůj postoj proti začerňování obličeje jednoho z králů při tříkrálových koledách jedna z jeho odpůrkyň. „Vysvětluje svůj úhel pohledu, kdy vnímá začerňování tváří ve spojitosti s tímto zvykem v minulosti v Americe. V 19. století nebylo možné, aby lidé černé barvy pleti hráli divadlo, a proto byli zobrazováni bílými herci s nabarvenými tvářemi. Tyto postavy byly zpravidla líné, hloupé či kradly, a představení tak přispívala ke stereotypům a následnému dalšímu utlačování černošských obyvatel.“

 Nemá to nic společného s naším prostorem a tradicemi, vychází to z odporu k odsouzeníhodné a opovrženíhodné praxe amerického otrokářství. Nevidím důvod, proč by americké frustrace měly ovlivňovat moje tradice. Americká sebestřednost a ostentativní sebemrskačství vede pouze k překrucování faktů, zatajování historie, povrchnímu zametání a nedůstojnému zkreslování kultury.

  Odsouzeníhodné byly všechny druhy otrokářství, nejenom to americké a obchodovalo se nejen s Afričany. Praha byla v koncem desátého století významným centrem obchodu s otroky. Ano Slované tu prodávali Slovany! Oni Afričané byli prodáváni Afričany daleko dříve, než vznikla poptávka v Americe. Valná část zotročených Afričanů zůstávala v Africe, byli většinou zotročováni svými sousedy. V Nigeru kupříkladu bylo zrušeno otroctví teprve v roce 2004. Arabsko-muslimský obchod s otroky z Afriky předčí svým trváním a počtem obětí obchod přes-atlantický. Začal někdy v sedmém století a skončil teprve relativně nedávno, v Saudské Arábii bylo zrušeno až v roce 1962, v Mauretánii bylo otroctví zrušeno v roce 1981, trestným činem se stalo v roce 2007. Arabové ovládli a islamizovaly severní Afriku. Zakládali obchodní stanice po východním pobřeží a na ostrově Zanzibar, který se stal hlavním trhem s otroky. Na rozdíl od Evropských obchodníků, kteří kupovali otroky od Afrických překupníků na pobřeží, se Arabové a afričtí muslimové aktivně angažovali v chytání otroků ve vnitrozemí. V arabském světě a muslimské Africe žádná sebereflexe a omluvy za zotročení přinejmenším 17 miliónů Afričanů neproběhly. Aktivisté se tomuto tématu záměrně vyhýbají.

 Další významnou otrokářskou velmocí byla Osmanská říše. Byla hlavním odběratelem otroků z Afriky a Evropy, a to až do svého zániku na počátku dvacátého století. Turci zotročovali jak Afričany ze svahilského regionu, tak nakupovali otroky transportované přes Saharu. Krymský chán pod patronací Osmanské říše zotročoval východní Slovany. Turci zpočátku zotročovali členy nemuslimských kavkazských národů, následně rozšířili svá loviště přes Balkán, Uhry až na Slovensko a Moravu. Otroctví v Turecku bylo trochu odlišné, otroci byli sice využíváni k těžké práci, ale ne v zemědělství. Hojně byli používáni jako domácí a sexuální otroci/otrokyně. Turecko využívalo otroky i ve státní správě a někteří měli zvláštní status a sami mohli vlastnit otroky. Zvláštní kapitolou byli Janičáři, křesťanští chlapečtí otroci, hlavně z Balkánu, kteří byli převychováni na muslimy a vycvičeni k vojenské službě. Jednalo se o elitní pravidelnou armádu používanou ve výbojích do Evropy a udržení pořádku v říši.

 Nemá cenu se rozepisovat a uvádět další příklady opomíjeného otroctví, jejich počty mnohonásobně převyšují těch zavlečených za Atlantik. Jejich utrpení nebylo o nic menší.

 Trochu jsem odbočil od Třech králů, ale i nadále budu považovat začernění tváře jednoho z nich za nevinnou, a hlavně venkovskou tradici. Jednoduché a nic postranního nemyslící upozornění, že tento král/mudrc asi pocházel z Afriky. Rozsáhlé opomíjení všech forem otroctví, které někde i nadále přetrvává by stálo za další zkoumání. Za zkoumání by stály i motivy některých aktivistů. Hloupost nebo úmysl?