Šestnáct, sedmnáct…

Je krásně a na ničem nezáleží. Nezáleží ani na nikom, na všechny se usmíváme, máme radost a chceme, aby to všichni věděli. Tak to tehdy bylo.

Lehounce našlapují těsně na zemí

v mlze rozmazané vůně

v objetí štěstí, o kterém nevědí

v chladivé vodě zasněné tůně

xxx

V celém tom přecpaném vesmíru

jsou jenom oni dva

dvě orchideje v prázdném skleníku

oni jsou světlo, všude je tma

xxx

Propleteni jak dvě liány

v tropickém lese, kde šaty pálí

zaklesnuti v objetí poznání

tak staří, moudří ve svém mládí

xxx

Vzala ho za ruku a vyvedla ven

zdálo se mu, že ho všem předvádí

šli parkem byl sluncem zalitý den

byl pyšný, smál se, nic mu nevadí