Samé otázky. (Beztvará beznaděj.)

Trápíme se, smějeme se, jen tak proplouváme, proč? Jaký to má smysl, jaký je účel, čemu to slouží? Je to pouhá prokreace, tak proč jsme obdaření myšlením?

Ještě pár kroků a budu tam,

měla ta cesta smysl?

Kdo ví?

Co jsem komu dal

co vzal?

Výheň, mráz, smích,

žal.

Proč?

Hvězdy nad hlavou,

šel jsem sám?

Spíš ne,

a kdo šel se mnou?

Kam se ztratil,

jsem sám.

Nebo to byla žena?

Co jsem tu zanechal?

Nebo koho?

Vyplňujeme nějaký děj,

nebo ho posouváme?

Tak proč být zlý,

proč ubližovat?

Když mě už někdo

na tu cestu poslal,

tak proč si ji neužít?