Armageddon

Tak nevím, byl to podivný sen, který se mi zdál. Nebo okolnostmi podrážděná bujná fantazie. Byla to předtucha věcí budoucích?

Armageddon

Letím nad krajem na obláčku vůně šeříku.

Ta zelená nádhera posetá rozkvetlými stromy.

Trochu níž a vidím květiny, milence, domy.

Ještě níž a vidím i brouky a mravence.

Zase výš a zjeví se modré stužky potoků a řek.

Rybníky, jezera a namodralé hory i obloha.

Tolik modré ladí se zelení lesů a se žlutou polí.

Láska, jak písnička ke mně stoupá se smíchem dětí.

Je již odpoledne a zaletěl jsem nad město.

Hemží se lidmi spěchajícími domů.

Zdá se mi to nebo jsem opilý. Všude tolik štěstí.

Na obzoru se objevil mráček a zapadající slunce ho barví do ruda.

Dělají se šedomodré čmouhy, rudá se míchá s fialovou.

Nádherná dramatická obloha, musím se podívat blíž.

Padá na mě úzkost, zpěv ptáků utichá, podivné ticho.

Nejsou to červánky, to sinalý rytíři sedlají své plamenné obludy.

Z očí jim svítí ledové modré světlo, ta fialová je barva smrti.

Ticho je mrtvolné, hnijící.

Armageddon.