Populismus

Populismus je slovo, které slýcháme stále častěji. Ten či onen je populista. Strana nebo hnutí je populistické. Názor či myšlenka je čirý populismus.

 Nejjednodušší definici nabízí Oxfordský slovník. Politický přístup, který tvrdí, že reprezentuje názory a přání obyčejných lidí. V českém kontextu dělí společnost na dvě skupiny. My, obyčejní lidé a Oni, zkorumpovaná elita.

 Správný populistický politik není ani levicový ani pravicový on jenom vyjadřuje vůli lidu. To nám alespoň tvrdí, podle potřeby dokáže přimíchat i trochu nacionalismu, xenofobie a v poslední době i rasizmu, homofobii a cokoliv dalšího co se mu hodí. Populismus neuznává názorové rozdíly, lidé, nebo alespoň valná většina z nich podporuje názor, který on předkládá. Těch pár zoufalců, nepřátel, zkorumpovaných darebáků, bankéřů, politiků u moci, nebo k moci se snažících dostat (nehodící se škrtněte), je potřeba umlčet, vyhodit, nahradit, a to nejlépe jím, protože on zná a rozumí potřebám obyčejných lidí.

 Proč je populismus úspěšný? Politické strany se svými korupčními aférami staly nedůvěryhodné. Všechny sice slibovaly, že s korupcí zatočí, ale až na výjimky nové aféry byly většinou zameteny pod koberec. Teď budu znít jako populista, ale lidé přestali politikům věřit. Věří raději tomu, že elita se proti nim spikla a snaží se je ovládnout a ošidit. Je pohodlnější věřit tomu, že řešení komplexních problémů je vlastně jednoduché a bezbolestné. Přimíchejte do toho pár dezinformací, které vyvolávají strach a nejistotu a hnutí je na světě.

 Proč jsou populisté nebezpeční demokracii? Je to v jejich podstatě. Demokracie by měla být soutěž různých názorů svobodně prezentovaných voličům, populismus zastává jeden správný názor. U nás je to o to horší, že některé strany a někteří politici svým vystupováním demokracii zdiskreditovali. Papalášství, korupce a neúcta k právu značně poškodila důvěru veřejnosti. Některé instituce a jedinci v nich místo toho, aby byly občanu nápomocny a hájily jeho práva, občany poškozovaly a okrádaly. Soudy a policie byly typickým příkladem.  Populisté často dávají nesplnitelné sliby. To bohužel dělaly i vlády nominálně demokratické.

 V minulosti se populisté dostávali k moci právě demokratickými volbami a také jimi často končili. Proč jsou tedy dnes nebezpečnější než jindy. Ke svým tradičním zbraním jako je bezostyšné lhaní přidali i vyhrožování. Tam kde se dostali k moci se snaží měnit zákony i ústavu. Odbourávají tradiční kontrolní a regulační mechanizmy. Omezuje se svoboda slova a nezávislé soudnictví. Ano soudnictví bylo poznamenáno skandály, ale ty byly většinou kriminálního charakteru. Poslušné soudnictví se stává služkou politiků. Poslušná média neinformují, ale oblbují. Pravda je irelevantní, jde jen o dobře a přesvědčivě odvyprávěnou historku. To je něco proti čemu se musí brojit, dokud to jde.

 Zbývá ještě jedna otázka, proč to populisté dělají? Podíváte-li se na minulost většiny z nich, zjistíte, že pro peníze udělají a udělali ledacos. Dalším motivátorem je touha ovládat lidi, touha se zviditelnit, pocit vlastní důležitosti. Je to daleko jednodušší než trpělivě si budovat renomé, stačí pár důvěryhodně se tvářících lží a slušná rétorika. Ono jedno české přísloví říká, že drzé čelo je lepší jak poplužní dvůr.

Posláno do blogu