Nedělní chvilka poezie. Toto je o čem posledniny měly být, nostalgické vzpomínání. Nějak se mi rozeběhly do všech stran. Teď se mi podařilo jednu chytit a dát na papír.
Maminka reminiscence
Proč má ustaraná šedivá hlava
leží na klíně mamince
a proč je maminka tak mladá
proč mě po vlasech hladí, lehounce
Tomu blonďatému proužku na čele, té kudrlince
vždy se mu smála
vypadá to jako kdyby tě tam lízl bejček
a kudrlinku si na prst navlékala
Učila mě plavat ta drobná paní
a já nevěděl proč se směje, když na ní voraři volali
mladá paní pozor, ta voda nemá trámy
mávali na nás a ještě z dáli se smáli
Díky ní jsem četl dříve než první kovbojku Dům doktora Maltha
i Cirkus Humberto jsem četl v páté třídě
pak přišly první rozepře a víc pro mě byla parta
nedala mi přepych na to neměla, ale nežili jsme v bídě
Nebyla svatá, naučila mě kouřit, pít a hrát karty
jenom abych to uměl a nedostal ťafku
věděla, že bych se stejně naučil od své party
a zbytečně bych dělal kavku
Nedávala rady jenom rozmlouvala
uměla i vynadat, urazit se, vyčítat
také někdy plakávala
byl jsem velký darebák
Pak přišel čas odloučení
nebyla po ruce, když na hubu jsem pad
byla příliš daleko a to občasné psaní
bylo neosobní, ale byla někde vzadu a pomohla mi vstát
Nechci vzpomínat na celý život o tom tohle není
jsem jen rád, že na konec jsem jí mohl oplatit
to hlavy v klíně spočinutí
už nebyla tak mladá a teď bylo na mě vlasy hladit
Rád bych si zase položil hlavu do toho klína
