Zpomalení valorizace důchodů a zvyšování věkové hranice odchodu do důchodu je nápad jehož genialita se projeví za několik let.
Zvyšující se inflace a plánované zpomalení valorizace bude mít za důsledek snižování životní úrovně seniorů. Pár lidí bude povykovat, že to je antisociální, většina bude tiše souhlasit, kdo má živit ty neužitečné báby a dědky. Je zbytečné zkusit jim vysvětlit, že jednou budou těmi bábami a dědky oni. Politici, kteří o tom rozhodují mají zajištěné takové penze, že jejich budoucnost je růžová. Úspory sice nebudou nijak ohromující, ale budoucí efekt ano. Studie dokazují, že životní úroveň má velký vliv na délku dožití.
Zvyšování věku odchodu do důchodu má dvojí efekt, penze se vyplácejí později a odvody trvají déle. Stát tedy ušetří i vydělá.
Multiplikační efekt zkracujícího se okna výplaty penzí. Okno na vyplácení penzí je doba od odchodu do penze a úmrtím. Zvýší-li se věk odchodu do důchodu o rok a zároveň se díky nižší životní úrovni sníží délka dožití také o rok začnou být úspory zajímavé. Dá se předpokládat, že v nepříliš dlouhé době by se okno mohlo zkrátit až o šest let, to budou již významné úspory. Naroste také hrůza z odchodu do penze a jeho odkládání, tedy další aspekt tohoto mnohostranného geniálního nápadu.
Pomalý, plíživý, těžko napadnutelný a o to efektivnější nápad.
