Trapný případ ministryně Válkové

Doderky — doufám, že poslední díl mého seriálu o této bouři ve sklenici vody, která politiku neovlivní ani trochu — jen se tlachá na všech stranách.

Surovina

Pressklub rádia Frekvence jedna v neděli 30. března 2014, hovoří Andrej Babiš —

Čas 11:13 — No tak paní ministryně se teda vyjádřila jako nešťastně do do médií, … Samozřejmě ona je naivní, em, bylo jasné, že ten rozhovor, který s ňou vedl ten novinář, který přesně věděl, co chce, že ji chce dostat, tak ji dostal, takže to bohužel aspoň podle toho, jak ona to tvrdí, bylo to vytrhnuté z konceptu, no tak mě to samozřejmě jako celé mrzí, nicméně, nicméně ten server je bývalá parta novinářů, který podporovali ó dé es, …

Čas 13:31 — Je to nešťastné, ona se vyjádřila nešťastně a já si myslim, že to tak nemyslela, no a já samozřejmě na tý tiskovce jsem se nechal vytočiť, … a samozřejmě ten novinář znovu tam přišel vlastně provokovat, tak jsem to ako nezvlád, ale ale nemyslel jsem to ňákym způsobem, že teďka budu vlastně nevim někomu ako škodiť.

Výrobek

Teprve když Babišův tlach přepisuji, ujasňuji si, že Babiš nemluví ve větách, ale v cárech řeči, v tekoucím proudu řeči, jako drban. Neříká stále dokola prostě nebo jakoby, vycpává svou řeč jinými slovy.

Co řekla Helenka Válková médiím, to je nicotné — a rozruch, který to vzbudilo, usne a uschne v zapomnění. Případ je akorát dobrý materiál ke studiu Babišovy psychiky.

Čep, okolo kterého se kauza otáčí, je — řekla ministryně Válková, co chtěla říct? A řekla, co si myslí?

„Co si myslíte o odsunu německého obyvatelstva?“

„To nejhorší. Chápu, že to byla reakce na to, co se zase Čechům dělo předtím, ale ono se toho v protektorátu zas tolik nedělo.“

Odsun nebyla „reakce na to, co se zase Čechům dělo předtím,“ bylo to splnění bytostných přání sudetských Němců dostat se zpátky do Říše. Že se jim ta Říše scvrkla, za to mohou Češi jen málo.

Vycházím z toho, že ministryně Válková byla příčetná a řekla, co chtěla říct, a co si myslí. Andrej Babiš z toho nevychází. V jeho pohledu ten novinář je černokněžník, který naivní Válkovou obloudil, aby řekla, co nechtěla říct, a co si nemyslí — to ať říká Babiš doma svejm děckám.

„Novinář přesně věděl, co chce, že ji chce dostat“ — Novinář předem věděl, co Válková odpoví? Ale jestli to věděl, tak to je pravé trvalé mínění paní ministryně.

„Bylo to vytrhnuté z konceptu“ — Nic nebylo vytrhnuté z „konceptu,“ Babiš prostě a sprostě, opakovaně lže.

„Já si myslim, že to tak nemyslela“ — Má Babiš nějaký důvod říct tohle, nebo jen tak do větru pindá?

Babiš „se nenechal na té tiskovce vytočit“ — s klidem a rozvahou řekl, co chtěl říct, a na rozčilení, nepříčetnost, se jen vymlouvá. Zamlouvá, co s klidem a rozvahou řekl, když vidí, jakou bouři ve sklenici vody to vyvolalo.

„Ten novinář znovu tam přišel provokovat“ — Babiš se rychle učí být politik toho nejhoršího druhu. Co je mu proti srsti, to je hned provokace.

Besedníkům

Když besedník pod můj text napíše, „Autor se trapně pokouší dehonestovat Babiše,“ věří tomu, že já mu uvěřím? Když besedník pod text napíše, „Autor je blb,“ věří tomu, že já mu uvěřím? A jestli tomu nevěří, tak proč se tumluje? Hodnocení bez argumentu je bezcenné — aspoň to chci říct svými texty.