Presumpce neviny pro pana Hájka

 Vzácný vicekancléři Petře Hájku, Ty sis v telce stěžoval, že Ti vyhrožují, že zahluší Tvé děti a zhanobí Ti hrob. Vedle toho je mé psaní slabý čajíček. Já jen tvrdím, že máš intelekt tříletého dítěte a o právu ani nevíš, co to je a jestli to existuje.

V telce ses jevil co ukřičené hovádko, co uřvaný blázen. Asi patnáctkrát za třičtvrtě hodiny jsi hulákal, že „Člověk je nevinný, dokud ho soud pravomocně neodsoudí. Presumpce neviny je úhelný kámen demokracie.“ Z toho bludu Tě lehko vyvedu, blbe.

Krátce řečeno, jak by soud mohl odsoudit nevinného? A má soud tu moc, aby měnil ontologický status souzeného z nevinný na vinný? Jak by ji mohl mít!

Tak se v tom musíme rozebrat, drahý Petře.

Každý příčetný pachatel zločinu dobře ví, že ontologicky je vinný. Ale tají to, aby nebyl potrestán — a proto prakticky, pro své okolí, se jeví nevinný. Okolí to musí respektovat, ať chce nebo nechce.

Z hlediska trestního práva prochází pachatel stádiem obviněného, obžalovaného, odsouzeného nebo osvobozeného — odsouzeného dříve nepravomocně, později pravomocně.

O obviněném a obžalovaném platí v praxi z hlediska viny nebo neviny, že o tom soud nerozhodl — nic víc.

Vopička — „Tak já se ucházim vo to vypsaný místo pokladníka. Já sem sice vodsouzenej za zpronevěru, úvěrovej podvod a krádež, ale vodvolal sem se!“

Jana Nagyová — „Pane Vopičko, vy ste nevinnej člověk. Máme tu demogracii. Tady máte klíč vod kasy a hodně štěstí!“

Příklad ukazuje, že nespravedlivé obvinění vskutku může člověku zničit život.

Aspoň jeden člověk musí věřit, že obžalovaný je vinen — to je prokurátor. Jestli ten nevěří, že žaluje spravedlivě, tak je zvrhlý padouch v taláru a měl by být odstřelen pro výstrahu.

Lid, démos, musí věřit prokurátorům, že žalují spravedlivě — jinak to není lid, ale lůza.

Proto idiomu presumpce neviny jest rozumět tak, že důkazní břemeno leží na prokurátorovi, nikoliv na obžalovaném. Jinak to bylo za inkvizice —

Inkvizitor — „Řekni mi pravdu! Nebo přitáhnu šrouby.“

Mučený — „Jézuskote, co je pravda?“

Inkvizitor — „To musíš ty vědět! Hmyze.“

Prokurátor Vyšinskij říkával, „Přiznání korunuje proces“ — neboť teprve zločinec, který se ke zločinu přiznal, se jeví tak, jak ontologicky je.

Dokonce soud nečiní obžalovaného vinným, soud jen vyjeví své mínění ohledně viny či neviny — a má od státu danou tu moc, aby v praxi potrestal, nebo osvobodil obžalovaného.

Když se odsouzený nebo prokurátor odvolá, rozsudek není pravomocný. Hájek v telce víckrát řval, že i na tohoto odsouzeného musejí všichni pohlížet jako na nevinného. To je silné kafé —

„Nepravomocně odsouzený k trestu je nevinný.“

Člověk by si řekl, „Tak co ten soud dělal? Bláznil?“

Dovolím si nicotnou radu — odvolací soud nechť musí při rozhodnout, nebo odmítnout. To, že odvolací soud může při opakovaně „vrátit“ prvotnímu soudu, je pro spravedlnost zhoubné. A soudce, kterému odvolací soud zruší více rozsudků, by měl být vykopnut — nejlíp do advokacie. Když okresní soud lumpa osvobodí a krajský soud mu napaří osm let, když okresní soud napaří lumpovi pět let a krajský soud ho pustí, je něco shnilého v soudnictví a smrdí to. Spravedlnost prchla.

Je žádoucí popisovat stav člověka přesně — nikoliv blouznivě „Nevinný,“ ale „krajským soudem nepravomocně odsouzený k trestu odnětí svobody na devět let.“

Jaký je praktický status zkorumpovaného soudce Berky po Klausově amnestii? Nikdy nebyl ani obviněný. Ač ontologicky je nepravomocně odsouzený do díry na devět let. Taková je síla Klausova vědomí! Soudce Berka — „Hlásim se do služby, mrťafo!“ Přeceda krajského soudu — „Ale šeptalo se, že máš ňáký drobný vopletačky se soudama, kolego.“

Soudce Berka — „Řekni to eště jednou, moulo, a budu tě hned žalovat!“

Petr třikrát zapřel ježíše — „Já s tím mužem nic nemám.“ A státní präsident Klaus v telce třikrát zapřel soudce Berku — „Já neznám soudce Berku. Já nevím, kdo to je soudce Berka. Já nevím, jak soudce Berka vypadá.“ S klidem obviním veřejně Klause ze lži. Co říká, to je prostě neuvěřitelné. Všichni v Česku znají soudce Berku — snad kromě vymáčených ožralků, bláznů a chuďasů, kteří už se starají jen o to, jak splašit něco do huby.

A kdo jednou lže, ten vždycky lže. Byl bych rád, kdybych mohl říct, „Klaus je politická mrtvola.“ Ale tvrdé jádro jeho fandů ho nedá.

Čím asertivnější bude soudce Berka, tím hůř pro Klause a tím veseleji pro mě.

Dodatek k besedě

Psal jsem o spravedlivém trestním procesu. Nepsal jsem o patologii, ve které prokurátor žaluje nevinného člověka.

Ve spravedlivém procesu je úloha advokáta lhát a házet vidle do soukolí spravedlnosti — úloha trapná, ostudná a směšná. Jen v nespravedlivém procesu má boj advokáta smysl, protože tam bojuje o pravdu.

Porotní soudy jsou teď extra náchylné k chorobnému rozhodnutí. Porota se hodí do obce, ve které se všichni znajía vědí, co mohou od druhého čekat. Ve světě megalopolí, simulaker (orgií médií) a bahnité lůzy ztrácí porota smysl.

Někteří besedníci si asi nevšimli mé větičky o tom, že nespravedlivé obvinění a obžalování může člověku zničit život. Ale od toho nikomu nepomůže „fakt,“ který hlásá Petr Hájek. František Matějka užívá slova fakt chybně a hloupě — jako by to bylo mocné zaříkadlo, které přivolá pravdu.

Opakuji — jestli lid nemůže věřit prokurátorům, děje se lůzovláda.