O moci

Chci zkoumat dějiny moci tak prostě, jako by lidský svět byla dětská stavebnice z několika málo kostek. Jsem dětinský stařec. Chci popsat jen to, co stejně už všichni vědí. Akorát to někteří trhovci skrývají před obecenstvem.

Definice

Moc je vztah dvou — vládce a poddanéno. Vládce nutí poddaného ke skutkům, o kterých vládce rozhoduje, a které mu prospívají. Proč se poddaný vládci nevysmekne? Protože je slabší a vládce by ho přemohl a potrestal.

Nedostatek si vynucuje vztah vlastnictví, a vlastnictví si vynucuje vztah moci. Moc je proto nutný služebný vztah ve světě nouze. Moc umísťuje bohatství a chudobu.

V čem má člověk moc nad druhým, v tom ho de facto vlastní. Krajní formy vlastnictví co moci nad člověkem jsou otroctví a nevolnictví, na druhé straně láska.

Vlastnictví se zvětšuje absolutně výrobou, nebo stranicky krádeží. Krádež je hospodárná pro zloděje a ničivá pro okradeného.

Krádež je odcizení moci jejímu služebnému smyslu.

Svoboda je druh moci. Mocný dává poddanému konkrétní svobodu k možnému skutku.

Svoboda je vztah osvobozujícího k osvobozenému — proto nemohu hloubat, jestli a jak Robinson Crusoe na pustém ostrově je svobodný.

Pán je pán jen skrz raba a rab je rab jen skrz pána. Obě jsou to slova vztahu — vztahu moci. Konkrétní člověk sestává z toho, co má — a v tom pramení jeho pozice v pyramidě moci.

“Imagine no possessions | I wonder if you can” (John Lennon, Imagine) — já nemohu.

Zvířata

U zvířat vztah moci vzniká prostě tím, že jedno zvíře přepere druhé. Zvířata se perou o území, nebo o samice. Zvířata brání své potomky před predátory, nebo své zásoby před zloději.

Existují u zvířat slouhové moci? Zvíře, které nepřepralo protivníka, ale posluhuje pánovi, který ho proto brání?

Lovci

V hordě lovců jsou dosud všichni chlapi bojovníci. Možnosti vlastnit jsou dosud ubohé — samice, děti, chýše, zbraň, zásoby potravin, …

Dejme tomu, že jeden silný lovec v hordě okrádá druhé o kořist, jeho moc se tlupě odcizila — jak obnovit rovnováhu v hordě? Ostatní lovci se musejí spojit a zabít ho — odsoudit ho, pomstít se mu.

Dejme tomu, že na hordu zaútočí sousední horda, aby kradla — pak nejsilnější lovec velí obraně před zloději a zabije nejvíce nepřátel. Tím se stane vůdcem hordy a bojovníci mu platí tribut — kořist, zbraně, šperky, …

Rolníci

„Jsem šlechtic a platit daň nebudu, protože platit daň je nedůstojné. Ať platí luza.“ (Anatole France, Ostrov tučňáků)

Rolníci už nejsou bojovníci, jsou domestikovaní. Dosud mají svá políčka, ze kterých sklízejí úrodu.

Pán obce už není nejsilnější bojovník, ale je nejbohatší v obci. Vynucuje si tribut od rolníků a ten rozdává svým věrným manům, bojovníkům, kteří ho brání před poddanými — a brání obec před zloději zvenku.

Vznikají role vojevůdce, správce, kněze, …

Jak roste možnost bohatství v obci, může se něčí moc obci odcizit. Člověk trpí bezbřehou chamtivostí a schopností abstraktního vlastnictví — schopností úspor.

Odcizený pán obce vykořisťuje rolníky, kupí bohatství, ze kterého vydržuje víc a víc bojovníků — a všechno je pak zničené v útočné válce.

Obezřetný pán bere rolníkům jen tolik, aby dále prospívali a množili se, zvětšovali obec i bohatství pána. Hloupý tyran rolníky vysaje a zničí obec i sebe.

Dělníci

Jak roste bohatství lidí, tak slabí ztrácejí možnost uživit se sami. Musejí do služby k silným, protože ti shromáždili výrobní bohatství.

Jak se jim to povedlo? Okrádáním dělníků a odcizením moci obci.

Vztah továrníka k dělníkovi se děje mocí — a moc se odcizí obchodu továrníkovou bezbřehou chamtivostí.

Boháč, který továrnu jen vlastní a nestará se o její chod, se jí odcizil. Revolucionář Vladimír Iljič Lenin rozhodl, že takoví lidé jsou zbyteční, a hubil je.

Sociální stát

„Chudoba cti netratí — a serou na ni bohatí.“ (kníže Karel Schwarzenberg)

Stát, který kupí dluhy, je chorý — a to neodvratně. Bez katastrofy už rovnováhu hospodářství nemůže obnovit.

Moc se mu odcizila — a je abstraktní. Bohatství spočívá v číslech, která zobrazují peníze — a touto „mocí“ dál vysávají boháči slabé a bezmocné. Co z toho skutečně mají? To nikdo neví. Lidské děje v sumě nejsou racionální, nemají smysl. Moc peněz je tak křehká — neboť zničit peníze a virtuální peníze je lehké. Stačí vyhlásit bankrot a ubránit se konfiskaci, okupaci.

Kdyby si to, co továrníci kradou bezmocným dělníkům, bral stát včas daněmi, mohl by obstát bez dluhů v koloběhu hospodářství — ale to je rovnostářská utopie.

Revoluce

A řekl jim: „Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má.“ (Lukáš 12,15)

Hněv slabých se zkoncentruje tak, že se spojí, a prolomí „moc“ boháčů — kteří jsou náhle bez svých věrných manů bezmocní, protože to nejsou bojovníci, jsou to jen bledí zloději.

Zvířecí moc jednoho člověka je teď ubohá a bídná. I největšího boháče a diktátora může zabít žebrák. Revoluci je teď lehké provést — stačí rozbít všechny bankovní servery.

Ale zrada číhá hned za rohem — revolucionáři musejí hmotné bohatství ukradené boháčům někomu darovat.

„Moc chudých“ je protiřečení. Nedá se uskutečnit, dokud existují dřívější bohatí co takoví — proto je diktátor Lenin tak usilovně kosil — a tím nově obohacoval bolševické panstvo.

Utopie

„Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní“ —

To je žertovná hatmatilka bez smyslu. Mocný je „lid“ — zdroj moci, nebo „orgány moci zákonodárné, výkonné a soudní“ — které vykonávají moc?

To rčení nevyhoví nutné dialektice moci.

Vrať se k hordě lovců — v utopické obci lid svěří moc diktátorovi s tím, že ho odvolá, když se lidu znelíbí. Moc by se proměnila v obchodní vztah — ve kterém by lid prodával moc vládci.

(Stávalo se to — šlechtici mezi sebou ustavili krále.)

Je to asi pustý a směšný sen, že vertikální vztahy moci se promění v horizontální „spravedlivé“ vztahy — že lidé nebudou silní a slabí. Filosof Karel Marx blouznil o tom, aby dělníci vlastnili své nástroje, stroje, výrobní stavby, …

Ve skutečném státě politici slouží boháčům. Jak to vím? To politici umístili bohatství tak, že stát se neodvratně zadlužil u boháčů. Stát nebere peníze tam, kde jsou — stát si je tam s kloboukem v ruce půjčuje. Jak to vím? Přece se ty peníze nezjevují odnikud! Slouhové — politici — ale nemohou obírat své pány. Zdanění bohatství — výrobního a abstraktního vlastnictví — říkají slouhové bohatých „trestat úspěch.“

Boháči jsou hloupí, protože kupí abstraktní vlastnictví — k čemu, kromě kupování slouhů, jim to vlastnictví vlastně dává moc?

Abstraktní boháči trvají na tom, aby také jejich úspory v penězích byly výrobní majetek — aby se samy množily. Kdyby boháči věděli o nějakých možných výrobních investicích, dávno by je udělali. Ale nevědí — a proto cpou úvěry státům horem dolem.

Žertovná a fantastická otázka — co by si boháči počali s penězi, kdyby jim je státy vrátily? K čemu je dobrá komora vycpaná zlatem a drahokamy, dokud trvá?

Abstraktní boháči v zoufalství špendlíčkem hrabou a prstíčkem kopou — chtějí si přivlastnit součástky státu — zdravotnictví, vězeňství, dálnice a dráhy, … Jak by řekl velký Lenin, boháči chtějí, aby služby chudým vysávali zbyteční lidé.

Humorná rada je, „Proletáři všech zemí, spojte se“ — proti boháčům, kteří se proti vám dávno spojili. Ale chudoba rozděluje a bohatství spojuje.

Předseda Googlu Eric Schmidt nedávno pravil, „Jsem pyšný na to, jak malé daně v Británii platíme. Tomu se říká ‚kapitalismus.‘ Naše schéma, jak se tam vyhnout placení daní, je legální.“ Google vytvořil v roce 2011 v Británii zisk 2,5 miliardy liber a zaplatil 6 miliónů liber korporátní daně. Odpudivý tlusťoch Gérard Depardieu si koupil dům v Belgii, aby nemusel platit ve Francii milionářskou daň 75%. Putin mu obmyslně daroval ruský pas — danajský dar?

Obchod

„… Vlk a beránek se budou pást spolu a lev jako dobytče bude žrát slámu, hadu však bude potravou prach. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře,“ praví Hospodin. (Izajáš 65:25)

Jak je obchod „svobodný?“ Na trhu s výrobky může kupec koupit jen to, co výrobce vyrobil — nemůže koupit nic jiného. Prodávající je ten silný. I v tom, že nejnižší možnou cenu určí on.

I vzácná umělecká díla existují jen ta, která stvořil tvůrce. Neexistují ta, která by chtělo obecenstvo.

Na trhu práce musí dělník prodat to, co výrobce chce koupit — nemůže prodat nic jiného. Kupující je ten silný. I v tom, že nejnižší možnou cenu určí on.

Jen vědci a konstruktéři si mohou na trhu diktovat. Pár herců, muzikantů a dirigentů, …

Trh je proto druh moci — může být „spravedlivý?“

Dějiny

Čí byl „majetek všeho lidu“ v Česku do roku 1989? Vlastnili ho komunističtí páni — ti určovali, komu jeho části na čas svěří k obživě — jednomu jako řediteli, druhému jako dělníkovi. Měli k tomu své rytíře — kádrováky.

Komunistická strana byla klub mocných, do kterého se proto bylo těžké dostat. Do strany se drali ti, kteří chtěli být na straně silných proti slabým. Dělníci smíření s tím, že zůstanou dělníky, se do strany nehrnuli, a nad tím strana ronila krokodýlí slzy.

Továrny vyráběly krámy, které nikdo nechtěl, stavbaři stavěli domy, které nikdo nechtěl, … a přece to všichni kupovali, protože nic jiného nebylo k dostání.

Kdyby bolševici nebyli tak hnusní, neměli by tolik nepřátel. Kdyby bolševici neměli tolik nepřátel, nebyli by tak hnusní? To sotva.

Politici v Česku po roce 1989 majetek „lidu“ rozdali a vyprodali — některý i bývalým komunistickým pánům, jiný cizákům.

Současný český ministr financí prožívá posvátnou hrůzu z „mezinárodních finančních trhů“ a „mezinárodních finančních skupin.“ Jeho největší starostí je, aby si je nerozhněval, aby je uchlácholil úlitbami na účet místních chudáků. Dal bych mu revoluční radu: katastrofa stejně přijde, ať děláš co děláš.

Ministr hlásá slabochům, „Dobré časy jste prožrali, teď je čas platit účet!“ „Zlaté časy v Evropě skončily, prožrali jsme je a proflákali.“ Čím se chudáci chudáci provinili? Vždyť jen skoupili zboží, které vyrobily továrny boháčů. Chtěli boháči, aby se to zboží neprodalo?

Tím, jak ministr financí usiluje o to, aby „Česká země byla suverénní ve vztahu k finančním trhům,“ je Česká země úplně závislá na libovůli finančních trhů.

V pohádce o drakovi město bylo suverénní vůči drakovi tím, že mu každý rok dalo sežrat pannu.

Země by byla suverénní ve vztahu k boháčům, kdyby je zdanila tak, aby jí nemohli půjčovat své abstraktní bohatství. Ale to je sen.

Severomoravské vodovody a kanalizace vlastní bohatí Španělé a ti si vyplácejí ze zisku tučné dividendy. To je příklad toho, jak hloupě čeští chudáci krvácejí. Jak Česko rozkradli politici ve službách cizích boháčů. Potíž je v tom, že to se dá opravit jen válkou.

Jestli boháči neustoupí, tak se Evropa rozpadne ve válčící kmeny. Ale boháči nikdy neustupují, radši vždycky nechají všechno roztřískat na kousky.

Proč ČEZ v roce 2009 expandoval do Albánie za drobné, které vydřel z českých chudáků — a teď se odtamtud s ostudou a prohrou stahuje?

Má teď masa chudáků v Česku pocit, že je pramenem veškeré politické moci, nebo že je divákem karnevalu boháčů, že je kupcem na občasném trhu politiků — slouhů boháčů?

Ti, kteří si teď říkají „komunisté,“ nemohou být Stranou práce ani náhodou. Jsou to trapné zbytky blbých aparátčíků z doby bolševické tyranie — ti chytřejší jsou dávno továrníci a mafiánští kmotři.

Duchovno

Církev — boží lid — sestává z duchovních a obecenstva. Co církev vlastní, to obhospodařují duchovní — a tvoří svou prací obecenstvo.

Jak světská moc církve upadá, tak některé státy nutí všechny své obyvatele vydržovat církev. Proč? Neboť duchovní obhospodařují moc bohů nad lidmi — a politici se dosud klaní Pánu. Nemají odvahu říct, že církev je zábavní spolek stejný s tamburaši a loutkáři.

Neexistují náboženské války. Existují války o světskou moc a vlastnictví maskované pro obecenstvo náboženskými diferencemi.

Morálka

Co je pramen, sudidlo dobrého a zlého ve společnosti diferencované mocí? Aby se vládci uskrovnili ve prospěch ovládaných — nebo aby se chudí uskromnili ve prospěch bohatých?

Soupeří spolu dvě morálky — morálka bohatých a chudých?