Nebezpečný pracovník

Nebaví mě opakovaně se strefovat do Babiše, ale sugesce mi nedá. Andrej Babiš ve čtvrtek 27. března 2014 zářil v telce v Interview Daniely Drtinové —

Protokol

Drtinová 5:46: v Lidových novinách jste napsal, že —

Titulek v 5:57: Budu usilovat také o zapojení dalších volných zdrojů státu, které stojí v současnosti zcela mimo centrální systém řízení likvidity. To se týká naprosté většiny peněžních prostředků státních příspěvkových organizací, veřejných výzkumných institucí a veřejných vysokých škol, veřejných zdravotních pojišťoven, státních podniků, ale i obchodních společností zcela ovládaných státem nebo veřejnoprávních institucí.

Babiš k tomu: Ne, ne, ne, ne, ne, ne, tak to neni pravda, to neni pravda, to je asi nějaké nedorozumení ohledně zase řízení cez státní pokladnu peněz.

6:33: Ale to neni pravda —

7: 00: O tom skutečně nebyla, nebyla, ne, nebyla o tom řeč. Jako problém je, že naše média dělaji zkratky, jo.

8:55: Ne, ne, ne. V Lidových novinách žádný článek, prosim vás, Lidové noviny mi patří, tak tam mi žádný článek ne nevemou… Možno sem reagoval na něco, ale určitě to je nějaké nedorozumění.

9:30: Nikdy nebyla řeč.

Drtinová 12:12: Pane ministře, můžete, můžete se podívat na ty Lidový noviny?

Já se omlouvám. Dám si brýle. No. jo. Ano. Je to tak. Jo. Ano. Ne, tak samozřejmě, to je článek z kterého, z dvacátého sedmého března. Ano.

Drtinová 13:25: Psal jste to, nebo jste to nepsal.

Ano, ale tuná my kritizujeme netransparentní systém zdravotního pojištění …

Poučení

Andrej Babiš mi připomíná dvanáctiletého smrada, u kterého někdo furt musí hlídat, jestli nelže a nevymýšlí si. Ale to nejde u ministra financí, který dělá věci, do kterých nikdo nevidí.

Babiš je, jak píše Jaroslav Hašek v jedné povídce, nebezpečný pracovník.

Omluva

Dvě věci jsou na světě nejlacinější — dobrá rada a upřímná omluva.

Mistry v omluvě jsou hokejisté a piloti Formule jedna — na tiskové konferenci si sypou popel na hlavu, hluboce se omlouvají, kají se a lkají — a příště provedou prasárnu ještě větší a horší.

Ve Švejkovi se píše zhruba, „Von se potom každej rád vomluví, že to bylo v noci a že ten červenej kříž nebylo vidět. Ale šusa to byla dobrá.“

Šéfredaktor Respektu Erik Tabery si libuje, jak hbitě se mu — a všem médiím — Babiš telefonicky omluvil, prý pravil —

„Řekl jsem blbost, nechal jsem se vytočit a řekl, co jsem neměl. Byla to chyba.“

Nevím, jak je to rčení přesně, něco jako, „Bylo to zlé, ba co horšího, byla to chyba.“ Přesně vzato, co Babiš Taberymu řekl, to není omluva.

Integrální člověk se neomlouvá — co udělal, to o něm jeho okolí ví, a omluvou to nespraví, neodčiní. Omluva není účinná lítost, která ale není pro viníka laciná.

Také se říká, „Kdo se omlouvá, ten se obviňuje.“

Do Mladé fronty napsal Andrej Babiš —

„Stále mám problém se ztotožnit s rolí politika a člena vlády. Před volbami jsem byl svobodný člověk a říkal jsem, co jsem si myslel. Teď už to údajně nemohu dělat, protože politik má prý říkat něco jiného, než si myslí.“

To se Babiš učí hezké věci! I politik by mohl říkat, co si myslí, kdyby byl mravně integrální — ale to je hloupá utopie.