Hračky plačky

"Základní typy derivátů jsou futures a jim podobné certifikáty nebo warranty, další pak jsou forwardy, swapy a opce." "Úrok je peněžitá odměna za půjčení peněz." (Wikipedie)

Peněžníci hrají hry s elektronickou formou peněz, ve kterých výhra jednoho zvětšená o náklad na provozování těch her se rovná prohře druhého.

Jsou to obchody, nebo jsou to hazardní hry? Makléři si navzájem "prodávají" elektronické deriváty různých forem peněz, a tím vlastně sázejí proti sobě na pozdější vývoj kdečeho v hospodářství.

Protože tyto hry finančníků jsou příživníkem, cizopasníkem na hospodářství, musí jejich provozování někdo vydržovat ze svého bohatství. Jsou to klienti finančníků. Svěřují své peníze bance, a ta si z nich odečítá náklady provozování svých hazardních her s odvozeninami peněz - své věci nemovité a movité, platy sázejících "obchodníků".

Stvořil tyto hry Bůh stvořitel, nebo si je vymýšlejí bankéři? Byl by svět chudší, nebo bohatší, kdyby těchto her nebylo?

Působí tolik zármutku z prohry, kolik veselí z výhry. Kdyby jich nebylo, mnoho "obchodníků" by nemělo co dělat a boháči by nepatrnou část svého bohatství museli utratit za jinou luxusní spotřebu.

Proč klienti trpí bankám provozování těchto sázek, když polovina klientů musí své peníze prohrát? Protože mají tolik peněz, že stejně nevědí, co s nimi. Protože druhá polovina klientů musí nějaké peníze vyhrát. A co se vyrovná vzrušení ze hry?

V těchto hrách nemusíte mít v okamžiku obchodu peníze, které slibujete zaplatit, když prohrajete. Když prohráváte, stačí zdvojnásobit sázku - a to by v tom byl čert, abyste jednou nevyhráli!

Tyto hry mají původ v prodeji úrody statkářem nastojato, před sklizní. Dělal to z bídy. Bankéři to dělají z rozpustilosti, z roztopaše.

Když banka prohraje víc, než snese, řekne státu, "Jsme moc velcí na to, abychom mohli padnout a strhnout s sebou do záhuby ekonomiku." Stát se vyleká, od jiné banky - možná od té, která prachy vyhrála - si vypůjčí balík, a prohru bance zamázne. Lůze na to konto přitáhne kohoutek s chlebem a hrami.

Makléř francouzské banky Société Générale Jerôme Kerviel se tak rozjařil, že v roce 2008 prosázel 50 miliard €. To je víc, než je tržní hodnota celé banky. Bance se povedlo jeho pozice zrušit se ztrátou pouhých 4,82 miliard €. Teď ho banka citýruje k soudu. Kerviel nechápe proč, vostává v dobrém rozmaru a praví, "Možná jsem se nechal obchodováním drobíček unýst." Vydal o tom knihu a je z něj instantní celebrita. Lůza miluje velké hráče.

Bankéři se octli v ráji, ze kterého se nenechají nikým vyhnat. Nemohu snít o tom, že by jim někdo - sotva stát - mohl znemožnit tyto nulové hry s penězi. Banky jsou totiž mocnější státu. Nemohu snít o tom, že by tyto hry s penězi byly zdaněné. Mohu toužit po tom, aby někomu došlo, že tu nejde o obchod - ve kterém někdo koupí zboží, ale jde o hazardní hru.

Půjčka je koupě mála peněz za hodně peněz, které kupec ve chvíli obchodu nemá. Slibuje zaplatit v budoucnu více za rozkoš, kterou mu to málo peněz do té doby přinese.

Budeš poskytovat půjčky mnohým pronárodům, ale sám si nebudeš vypůjčovat. Budeš ovládat mnohé pronárody, ale tebe neovládnou. (Dt 15:6)

Věřitel má v moci dlužníka, ale také dlužník má v moci věřitele. K neutralizaci této druhé moci si věřitelé vydržují represívní aparát státu s jeho květem krásy, exekutory.

Příjemnější je splácet vlastní chaloupku celý život a vydat za ni tolik, kolik by stály chaloupky dvě, než platit celý život nájem domácímu a ve stáří nemít nic.

Ve srovnání s domácím je hypotéční banka přece jen pokrok.

Nemohu snít o tom, abychom se vrátili do pravěku. Po svatebním veselí se celá občina zvedla a zhňácala oslavencům novou chýši.