…„Jedno řezané, prosím“ Ida věděla, že řezané pivo se má „řezat“, ale jak se to má udělat, to už nevěděla. Její stálí štamgasti řezali pivo maximálně panákem rumu. Proto načepovala směsici 12° ležáku a černého piva. Ida nikdy nepřivykla chuti piva ani tmavému a už vůbec ne světlému. Nechápala proto jak může někomu chutnat tato kombinace, ale náš zákazník, náš pán.
Ten muž byl v jejich lokále cizí. Uvykla si na různé návštěvníky, ale teď, když nebyla turistická sezóna byla tato změna obzvlášť patrná. Vyzařovalo z něj něco co nedokázala identifikovat, ale rozhodně to bylo něco co u místních necítila. Když postavila svůj výtvor před toho cizího hosta pocítila zklamání. Ani jí neopětoval pohled. Snad právě proto ji udivilo, že se za chvíli objevil u ní ve výčepu.
„Myslím že taková pěkná vrchní jako vy má na víc než jen tak nalít dvě piva do jednoho štucu“
V tom slově „nalít“ byla slyšet výtka ikdyž se zdálo, že se ji muž snaží zakrýt.
„Můžu?“
Víc než jako otázka však toto slovo vyznělo jako příkaz. Snad ani nečekal na odpověď už stál u výčepu a do prázdné výšky točil 12°ležák.
„S řezaným se chce trochu si vyhrát“ usmál se. „Chápu že toto je Vaše království, ale jestli dovolíte, pokusím se Vás naučit řezané natočit.“
Cítila se ve svým mlčení velice hloupě. V duchu se snažila přesvědčit sama sebe, aby tomu muži odpověděla, ale čím víc nad tím přemýšlela, tím víc nemohla na nic přijít. Znala ten začarovaný kruh a nevěděla jak se tomu bránit.
„Černé musíte jen doplňovat pěnou. Polehoučku se s ním pomazlit.“
Tomáš cítil rozpaky té dívky, která byla z jeho přítomnosti viditelně nesvá a snažil se tu dusnou atmosféru ulehčit, ale nemohl přijít na žádné veselejší slova. Bezděky pocítil jak jeho ruce a nohy začínají tančit v rytmu funky. Neměl pro muziku sice žádný vyhraněný žánr, ale STA do něj vždy zaručeně vnesl rytmus a uvolnění.
„Ida.“
Okamžitě jak vyslovila své jméno Ida pocítila trapnost této chvíle. Chtěla křičet „proboha teď ne“, proč se jednoduše neohradím proti jeho troufalosti, proč se nezeptám na milion věcí namísto tak trapného představení se? Vždyť to muselo vyznět jako plácnutí dlaní do vody. Nejraději by se propadla hanbou do země, ale nestalo se nic, jenom tam dál stála a nevěděla co říct.
„Omluvte mou nezdvořilost: Tomáš. Mohu se zeptat co vyobrazuje to Vaše tetování?“
Na její tetování se v životě zeptalo jen velice málo lidí. Ani přesně nevěděla proč se nechala před rokem tetovat. A už vůbec nevěděla, co vyobrazení znamená. Ta linie se jí zalíbila na první pohled a snad by se i tetovat nedala, ale ten den by podnikla cokoli a když šla kolem tetovacího studia, oči ji samy sjely na vyobrazený symbol, že ani na chvíli nezaváhala.
První se na její tetování zeptal její otec. Na ten okamžik vzpomíná velmi nerada. S otcem si nikdy pořádně nerozuměla a jak byla starší pochopila že bere ženy jen jako věci k uspokojení svých sexuálních potřeb. Nikdy nechápala svou matku jak s ním mohla vydržet celé ty roky.
Další kdo na její tetování poukázal byl Jiří. Její bývalý přítel. Zvláštní ale tu chvíli přímo nesnášela.
„Tím tetováním sis nepomohla ani po inteligentní a už vůbec ne po fyzické stránce“. Jeho hlas ji zněl doteď v uších. Právě těmito slovy se s ní před dvěmi měsíci rozešel. Nikdy si o sobě nemyslela že by mohla dělat modelku. Často před zrcadlem přemýšlela jak zamaskovat části které se jí samotné na ní nelíbily, ale že by byla ošklivá to si nemyslela vůbec. V minulosti měla několik kluků, ale po rozchodu s Jirkou se společnosti mužů raději vyhýbala.…
