Můj velký „coming out“, přiznávám se černou na bílém – jsem závislá. Splňuji všechna důležitá kritéria, která naznačují, že jsem regulérní feťák. A jak to celé začalo? V podstatě docela nevinně, jen jsem si jednoho dne šla zaběhat s kamarádkou. Na poprvé se mi to ani moc nelíbilo a rozhodně jsem neměla pocit, že bych si celou akci chtěla v nejbližší době zopakovat. Jak to tak ale s drogami bývá, stačí se chytnout nesprávné party a už vás závislost svírá ve svých pařátech. Bylo mi hloupé kamarádku napodruhé odbýt a zároveň jsem nechtěla, aby mě vnímala jako slabocha, co neuběhne pár kilometrů. Vyběhla jsem tedy znovu a pak znovu...a krutá závislost je na světě.
Definice závislosti dle odborné literatury:
1, Silná touha užívat látku (V mém případě mě celý den trápí myšlenka...kdy už si konečně budu moct jít zaběhat?)
2, Potíže v kontrole užívání látky (Když vyběhnu, nevím, kdy přestat a to i přes velmi vysokou tepovou frekvenci.)
3, Neustálé zvyšování původních dávek, aby se dosáhlo stejného účinku (Začala jsem na dvou kilometrech a nyní už potřebuji minimálně pět ke stejnému uspokojení.)
4, Postupné zanedbávání jiných potěšení a zájmů (Úplně se mi ztratila chuť na cigaretu a přestala jsem chroupat brambůrky u televize, najednou je to pro mě málo „adrenalinové“.)
5, Pokračování v užívání i přes jasné důkazy negativních důsledků (Svaly na dolních končetinách pekelně bolí a vlastní dcerka si po každém mém běhu myslí, že pláču – nedokážu jí vysvětlit, že kapky potu nemají se slzami co dělat. O nepříjemném odéru totálně zpoceného těla ani nemusím mluvit...nic z toho mě nedokáže odradit!)
Miluju Endorfiny a přiznávám se k tomu. Zkoušela jsem s běháním přestat, ale dostavily se klasické abstinenční příznaky. Byla jsem nervózní, podrážděná, neustále jsem bezcílně poskakovala po domě, nebo se honila s dcerkou po obýváku (ač dceři za normálních okolností tuto činnost zakazuji). Manžel se mě ptal, zda-li neexistují nějaké vitamíny, které by zlepšily tyto stavy, jelikož si myslel, že mám své dny. Následně mě znovu začala vábit vůně zapálené cigaretky a při nákupu v obchodě jsem zjistila, že jsem zcela nevědomě do košíku přidala ty nejmastnější česnekové brambůrky (ano, právě ty, které znemožňují jakýkoliv intimní styk s kýmkoliv, neb jejich vůně vám později leze z každého póru na vašem těle). Důsledek: Natahuji běžecký trikot a sprintuji k lesu.
Selhala jsem, jsem zlomena. Tentokrát jsem si dala jen tři kilometry, abych neměla příliš velké výčitky svědomí. Obávám se ale, že příště se neovládnu a pokud se rozvášním, nevím, jak to celé může dopadnout.......možná to jednou dotáhnu až na běžecký maraton.
