Povinnost mě žádá....využít svého voličského práva!

  Prapodivná, zvláštní zima. Den je pustý, pochmurný. A já si tu hlavu lámu, koho hodím do urny.

Zuzka,

milá, chytrá, šikovná.

Ledacos ví a lecos zná.

Jezdí na vysokém kole z devatenáctého století.

Trochu ovčí babička,

co pohádky čte pro děti.

Bude vyprávět pohádky i na hradě?

Přijdeme na kloub téhle záhadě?

Honzík Fíša,

velký úřednický šéf s poskvrněnou minulostí,

jinak dobrák do morku kostí.

Charisma hledám, bohužel však bez úspěchu,

dostane se on pod hradní střechu?

Bobo,

říká o sobě, že je holka zlobivá,

trochu soudnosti nám pozbyla!

Zvolíme si zlobivou prezidentku?

Když má tak pěknou rudou rtěnku?

Táňa,

trochu matka Tereza, trochu Dalajláma,

každopádně inteligentní a krásná dáma.

Pohled dobré sudičky,

láskou objímá svět celičký.

Rozdělila bych se s ní o poslední krajíc chleba.

Bude ona prezidentkou?

Pak nebude to třeba.

Přéma,

tak nějak srší stoickým klidem,

zkušený senátor, milý k lidem.

Je dostatečně výraznou osobností?

Bude to on, kdo se prezidentského postu zhostí?

Miloš,

rozešel s Becherovkou, kámoška je slivovice,

bodrý úsměv zdobí líce.

Vtip tady, tuhle, tam i kdesi,

objímá každý keř i strom, snad celé lesy.

Bude se i náš Pražský hrad

smíchem celý otřásat?

Franz,

avatar ze šmoulí říše.

Pan profesor, pil z chytré číše.

Moudrý a vzdělaný,

avšak tak trochu z jiného světa.

Bude to on, kdo bude mít právo veta?

Jirka,

Co o něm říct?

Snad, že hloupý věru není,

toť snad dobré ocenění.

Socan se srdcem na správném místě,

Co proti korupci buší, buší, buší.

Bude to on, kdo úřadu zaprodá svou dobrou duši?

Karel,

Pan „Spící hora“,

co na nás kouká ze šlechtické výšky,

ne však shora.

A má rád guláš s rohlíkem.

A nesnaží se nás opít rohlíkem.

(absolutní rým, autor: Jára Cimrman)

A tak hned zítra za rozbřesku,

i kdyby bylo hromů, ba i blesků,

sprintuji s volebními lístky na úřad,

dát téhle zemi nový řád.