Rozvádím se... požírám žížaly

„Kafe s projímadlem, pepřová bábovka, kachna v octu,“ šeptám si výhružně, ale nahlas s klidem vraha říkám: „Fajn. Připravím nějaké lahodné české specialitky.“

Manžel mi právě sdělil, že má jakousi neúnavnou ctitelku Marcellu. Párkrát ho zatáhla do baru na kafe, on ji na oplátku pozval k nám na oběd. Zítra. Jsem jako profesionální italská manželka s vynalézavým českým mozkem, v klidu navařím mňamky. Záškodnické.  Nějaká italská makrela Marcella mě nerozhodí!

Není to na vraždu ani na rozvod. Zde, pod severoitalskými vršky, se rozvádí málokdo. Říci: „rozvádím se“ je pro ucho Itala stejné jako říci: „požírám žížaly.“ Rarita. Výjimečně se tu pár italských ženáčů nechalo okouzlit lepými Rumunkami. Ty o stejný typ chlápka ve své zemi ani pohledem nezavadí. Tady je pro ně středobodem vesmíru. Zejména finančního.

Jak řeší typická italská dvojice haštěření? Předmanželské poradny tu stoprocentně nahrazuje příbuzenský klan. Pohlídá dítka a rozhádanou dvojici pošle na týden na Sardínii. Slunce, dobré víno a jedna postel vždycky zaberou. Je to levnější než roční předplatné u drahého psychoterapeuta, mnohdy zralého na návštěvu svého kolegy.

Místní chlapci jsou dětmi do pozdní dospělosti. Asi do čtyřicítky. Pak přeskočí z role dítěte rovnou do role milujících otců. Italský tatík zbožňuje a je zbožňován. Březnový „Den otců“ si nezadá s květnovým „Dnem matek“.  Tatínkové jsou zaplavováni skvostnými pugéty, dojemnými básničkami i dárečky. Každou neděli dávají v TV několikahodinové, velmi oblíbené pásmo pohádek. Jmenuje se “Neděle s tatínkem.”  Důležitá info pro případné feministky: pásmo má i pětiminutovku pro maminky s názvem: "Moje maminka na blogu".

Téměř všechny sňatky jsou církevní, to znamená dožít pospolu, v dobrém i ve zlém. Rozvodové řízení navíc trvá minimálně tři roky i více, a je to nepěkná peněžní pecka do rodinné kasičky. Pro některé italské škudlily nevydýchatelná. A tak jsou spolu až do smrti smrťoucí...

Mamma mia, je těžké milovat druhého jenom pro jedno procento toho dobrého, když převažuje spíše to špatné. Vždycky se objeví někdo „lepší“, než váš zákonný klenot. Kolik je nenaplněných vztahů k „lepšímu“ chápajícímu kolegovi z práce. Nebo k „lepší“ přitažlivé bývalé spolužačce ze základky. Nechte raději ty nenaplněné vztahy tak, jak jsou. I to jedno procento je slušné číslo, ne?

Marcella nakonec dorazila. A moje menu bylo poměrně lahodné a nezáškodnické. Osmdesátiletá titěrná dáma, s energií dvacítky a vizáží padesátnice, v nohách denně deset kilometrů. Padly jsme si do oka i do srdce. Se svým mužem žila přes šedesát let. Zatímco ona sportovně zdolávala kilometry, on se sportovně zdolával v baru. Když barový trénink přehnal, plánovala, že ho stejně jednou zabije. „Koupila jsem si žlutý plastový pytel. Až se naštvu, zabiju ho a zahrabu na zahradě, už je zase nalitej... Jenže zabít ho stejně nemůžu, jednou ti řeknu proč... “ stěžovala si. Stěžovala, ale přesto mu denodenně připravovala teplé večeře. „Rozveďte se,“ poradil náš český známý. Koukala na něj, jako by jí opravdu nabízel žížalí menu. Letos jí manžel zemřel. Od té doby nosí jeho fotku v peněžence, občas si popláče a vzpomíná na něj jako na lásku svého života. Rouhačské řeči o pytlu a zahradě jsou zapomenuty, a snad nikdy nebyly vysloveny.

Pokud vás titulek svedl k domněnce, že se rozvádím já, neboť baštím červy a jinou havěť, tak pravda je tak napůl. Nerozvádím se, ale žížalu jsem fakt snědla. Při rituálu dětského pokrevního bratrství jsem zbaběle vyhrkla, že bych raději sežrala žížalu... a tak se taky stalo.

Teď to víte – dáte mi přesto pusu? Manžel mi dal, žížaly nežížaly. Ale nedávno si vzal od Marcelly jeden nepotřebný velký žlutý plastový pytel... asi na úklid italského garážového haraburdí... Nebo že by... ?!

Zatím jsem v relativním klidu. Marcella mi totiž prozradila, proč svého muže nakonec nezabila a nezahrabala. Při důsledném třídění odpadů na organický (malý bílý pytlík) a neorganický (velký žlutý pytel) zjistila, že se její choť do malého bílého pytlíku zkrátka nikdy nevejde. A narvat navždy zneškodněného organického manžela do nesprávného pytle - to je prostě na mastnou pokutu...

 

Autor: Marta Kučíková | pondělí 23.8.2010 15:06 | karma článku: 46,47 | přečteno: 27305x
  • Další články autora

Marta Kučíková

Hudrám, hudráš, hudráme

3.8.2021 v 8:43 | Karma: 38,94

Marta Kučíková

My, nedokonalé

15.5.2021 v 9:17 | Karma: 43,85

Marta Kučíková

... je mi ho tak líto!

27.4.2021 v 12:30 | Karma: 42,89

Marta Kučíková

Sníst to, na co čůrá pes

29.3.2021 v 15:19 | Karma: 37,81

Marta Kučíková

Zlodějiii!

23.3.2021 v 18:42 | Karma: 37,81