„Buon giorno, jsem
ta pani s prsama a chci dneska kachní zadky, “ žertovala jsem
v řeznictví. Ostatně jako při každé mé návštěvě. Zmatený řezník byl
v krámku nový, jenom na záskok. Prsa mi zkoukl pětkrát. Ale zadky dal. Rozpaky
prudce zabodl nůž do prkýnka tak hluboko, že ho nevyviklal zpět. Bože. Kvůli mé
prostořekosti tu poteče italská řeznická krev...
Začala jsem poměrně vesele, stále nedokonalou a mírně lámanou italštinou vysvětlovat rudnoucímu mládenci mé extempore s kuřecími prsy před pár lety. Pro řeznické šviháky to bylo jako vidět poprvé Ein Kessel Buntes, v italském obalu s českou stužkou.
Řeznický náhradník stále nechápal, o čem mluvím. Měla jsem velmi podobný pocit, jako když oddanému fanouškovi Interu Milán vyperete jeho oblíbené klubové tričko s modročernými pruhy s vašemi červenými ponožkami. Omylem. Tričko zaperete navždy do fialova a jakékoliv vysvětlovaní je nejen marné, ba přímo vražedné, pokud jednoho z vás neklepne pepka. Řezníka nekleplo, ale zřejmě nebyl nainstalován na konverzaci se ženou, obzvláště pitvořící se. Raději bych v tuto chvíli zaprala dresy všem hráčům Interu Milán a obhajovala svůj čin, než kašpařila před zjevně nechápajícím, a možná i němým řezníkem. Celý zarudlý mi rozsekal zadek na maděru. Kachní zadek na kachní maděru. Je výborný dušený na cibuli, pepři, skořici, šalvěji, osolíte, a necháte zadek možná hodinku, dvě probublávat, ke konci podlijete červeným vínem. Není-li po ruce zadek, berte zavděk jakýmkoli masem, může být i mleté. Mňamku vmícháte do uvařených, nejlépe čerstvých těstovin.
Ovšem - jste-li momentálně bez zadku i čerstvých těstovin, kupte kuře. Mám pro vás osvěžující a velmi jednoduchý recept: jedno kuře, dva citróny, sůl, pepř. Citróny nechte vcelku, jen je zuřivě probodněte alespoň desetkrát vidličkou. Probodanými citróny hojně pokapejte osolené a opepřené kuře, vyždímané žluťásky vložte do do kuřecích útrob. V pekáčku se lžící oleje pečte nepřikryté, prsama dolů, asi dvacet minut třicet minut při 180 st. C., šup šup otočit a další půlhodinku při 200 st. C. dopéct. Je to jednoduché a lahodné. Intelektuální i pohlavní svěžest začíná především v lahodném pokrmu. Příprava nemusí být vůbec složitá, stačí vařit s radostí a láskou... a zbytek okecáte...
S rozsekaným zadkem v podpaždí jsem vycouvala z řeznictví a nadechla se ostrého podhorského vzduchu. Náhradník nic nepochopil. Nebo asi nechtěl, kdo ví? Někdy je zkrátka lepší nechat i sebevíce trapnou větu viset ve vzduchu než ji rozebírat. Kožená huba řezníkova toho byla důkazem. Na mimořádně trapné chvíle jsem holt odbornice. Asi je mi souzeno. Prostě - když máš talent, tak se neubráníš...
