Baba opět v bryndě
V práci přemýšlím, že si vyrobím masku i pro sebe. Jak asi Piču vypadá... Bleskové, vesměs kosočtvercové nápady zavrhuju, musím pracovat. Rychle a přesně. V mezičase, kdy není na kase klient, prolítnu obchodem a zkontroluju levou stranu, zda pytlíky sušenek nejsou příliš zastrčené (typická italské snídaně, nejlepší jsou cereální, dva kousky rozlámete do ranního kafe či mléka)... a zároveň pravou stranu, zda netrčí kafe (nejchutnější je zlatá Lavazza Oro, vrchol voňavých černých asfaltů).
Zastrčené vystrčit, a vystrčené srovnat. “Martaa!” volá klient od kasy, v hlavě mi prolítává nápad na vyrobení Piču, ale není na to čas.
Tlačí mě popruh od kabelky, kterou mám přivařenou celý den k tělu (doklady, peněženka, kartáč na vlasy, náhradní tlusté ponožky, čepice, zapomenuté vánoční pohledy, parfém, mobil, klíče - dva totožné paklíky pro jistotu, a chumel zmačkaných poznámek, co mám udělat - pokaždé na ně zapomenu, a tak se mi úkoly časem záhadně nakumulují). Kabelka je těžká, to jsou asi ty papírky.
Sundavám ji z ramene. Vmžiku vylítne masivní kovový šlaufek z konce provázku od kapuce, a šlehne mě do oka krásnou raketovou parabolou. Šleh katův.
Náhle v obchodě nějak více svítíme. Nesvítíme, jen se mi zjančilo oko.
Druhý den ráno mi oko chladí stálá teplota v obchodě, kolem dvou stupňů, a žádný termostat. Jindy klepu kosu, dnes je mi oko vděčné za ševelivý chlad, ovšem dočasně. Po příchodu domů do tepla natéká a zkrvaví.
Teď mi pomůže jen doktor. Na oční pohotovost do dalšího městečka (přes pětikilometrový tunel) řídím auto s okem napůl přivřeným, osmkrát přehlídnu vjezd k nemocnici. Nebyl to dobrý nápad jet sama...
Doktor mi mačká oko ze všech stran, nechápu, jak se mi dostal i do hlavy zvnitřku. Nezabiju ho, sestřička mi oko umrtvila, takže nic necítím, skoro nevidím. Mám dvanáctipivově rozmazáno. Fuj.
Oko mi zafačují na tři dny s důrazným varováním, že v žádném případě nesmím řídit auto. Kde teď seženu řidiče? Manžel v práci sám, kamarádky kdovíkde, a auto tu nechat nemůžu. Říkám, že rozumím. Jsou to italští žabaři. S jedním okem odřídím lehce. Mám bystré oko druhé a jako všechny české ženy talent osmirukých indických bohyň!
Při placení v nemocničním automatu si připadám jako negramotná, dyslektik, dysgrafik a dyspraktik. Teorii, jak na to, mám v malíčku, ale prakticky vše teď stojí za hovno.
Mačkám čudlík pro informace, nefunguje. Chytají mě křeče do nohou. Kroutím nohama jako při silné inkontinenci, nožní křeče mě občas chytají - chce to rychle rozcvičit. Prosím o pomoc jediného kolemjdoucího, zamračeného saniťáka. Vidět zoufale zkroucenou jednookou babu, sklánějící se nad platebním nemocničním automatem, i mrzout by ustrnul. “Musíte zmáčknout tlačítko,” radí mi laskavě. Ukazuji, jak mačkám. Chytne mi opatrně prst a posune o dva milimetry - na tlačítko. Mačkala jsem prázdné místo. Sám vykoná všech sedmnáct jednoduchých úkonů k zaplacení, a s přáním brzkého uzdravení odchází (vidím ho pak v baru, jak si dává dvojité kafe, asi proč...)
Tuším zradu. Jestliže jsem přehlídla čudlík, domů nedojedu. Jenže není zbytí, navíc je mlha, tma a dopravní zácpy. Jo, a taky průjezd pětikilometrovým tunelem.
Kdysi jsem zvládla jet autem na hory při zákazu vycházení, i s dětmi a následným zapadnutím a klouzáním dolů. http://kucikova.blog.idnes.cz/c/392187/Baba-v-brynde.html
Teď jedu sama a sníh není. Prostě paráda, co si mohu více přát?
Paráda leda v uvozovkách. Hlavu mám položenou na volantu a vlevopravo jí kroutím sem a tam. Zalepením jednoho oka jsem ztratila prostorové vnímání, a okolí vidím jako plochý film.
Neodhadnu vzdálenost, jedu proto pomalu s blikačkami. Potupně mě předjíždějí vesnická vozítka, kterými devadesátiletí důchodci vozí na korbičkách kromě nákupů a starých pneumatik i nalezené dřevěné bedny na zátop.
Vjíždím do tunelu. Držím se zuby nehty bílé lajny vlevo. Kecy o světle na konci tunelu a nekonečné cestě, tak takové kecy a myšlenky jsou teď spíše velmi patřičné. Tunel nekončí. A nekončí. Možná jsem už v jiné dimenzi. Světlo je moje spása. Stahuji okýnko a dýchám čerstvý výfukový smrad, abych se uklidnila.
Ven vyjíždím za stálého troubení za mnou jedoucího černého bouráku. Bourák je asi nervózní, který vůl či kráva jede špacírem tunelem, když ON spěchá domů k talíři horkých těstovin. Každodenní HORKÉ těstoviny jsou vrcholem životní důležitosti.
Bourák mě předjíždí a z jeho staženého okýnka slyším “Ceca, ceca!”. Čti “čeka”, čili Češka. Je to od něj milé, asi člen nějakého svazu česko-italského přátelství. Usmívám se a rozsvěcuji světlo uvnitř auta, aby mě viděl... třeba se známe. Mám zalepené levé oko, vlastně skoro půlku tváře, a druhou půlku ten bourák zatím nevidí.
“Ceca!!!” slyším znovu. Neúpí už hanlivě, ale zděšeně. Předjede a mizí. Bourák měl odhad. "Čeka" znamená nejen Češka, ale i "slepá" (cieca). Dnes večer bude bourákovi stav jeho těstovin pravděpodobně úplně jedno.
Na blížící se karneval půjdu za piráta.
Ovšem pokud mi ten flastr sundají dřív, tak spíše za jednoho z Pokemonů. Tipněte si, za koho...
Marta Kučíková
Italsky "vodník"
“Podívej, vypadám jako vodník,” říkám lámaně italsky mému kadeřníkovi. Aby pochopil vážnost situace, že mé vlasy jsou přerostlé, zplihlé a vůbec děsné. Nevědouc, jako přeložit "vodník", jsem vyhrkla "vodní muž".
Marta Kučíková
Nezanášet, nezanášet, nezanášet!
„Hlavně ať tě nějak oblbne, ” přesvědčuje mě kamarádka s vykulenýma očima. Má mě oblbnout doktor. Tedy mě, starou Martu, asi už nikdo neoblbne, ale moji určitou tělesnou část ano.
Marta Kučíková
Parádnice
"Necpi se, nahoře se nacpeš špaget," upozornil mě muž. Nahoře na hoře pokaždé fučí. Půjdu jako babochlap v unisexové neforemné teplé bundě a obrovských goretexech. Tuším, že nás, babochlapů, bude více. Kdepak nějaká paráda
Marta Kučíková
Nekafrejte mi do toho
“Důležitá jsem já, pak učitelé, pak uklízečky - a nakonec vaše děti, “ prohlásila s důrazem elegantní nafučená baba. Jinak prezidentka - po česku šéfová - několika zdejších středních škol.Baba,no.
Marta Kučíková
Přišel k nám, nepozván (zpráva o koronaviru u nás v severní Itálii)
Doplňuji: blog jsem psala v době, kdy nikdo z nás, obyvatel zde včetně starosty, jsme netušili,jaká pandemie Itálii zasáhne.Proto je vše psáno z té situace tehdy v ten určitý den, dnes je vše jinak. Ale u vás taky. Držme si palce
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Politolog: Dělníci opustili levici a míří k populistické tyranii většiny
Vysíláme Letošní evropské volby by mohly překreslit politickou mapu starého kontinentu. Posilují totiž...
Zřícená dálnice v jižní Číně má již 48 obětí, další pátrání komplikuje počasí
Nejméně 48 lidí zemřelo v hornaté oblasti na jihu Číny, kde se ve středu po silných deštích zřítila...
Hasiči celou noc zasahovali v pralese Mionší, vodu nosili na zádech
Beskydský prales Mionší v noci zachvátil požár. Hasiči celou noc zasahovali v jeho nejvyšším...
Volby by jasně vyhrálo ANO, mimo Sněmovnu by zůstaly TOP 09 a KDU-ČSL
Sněmovní volby by v dubnu vyhrálo ANO s 32,5 procenta, ODS by měla 13 procent, SPD a Piráti shodně...
Nabizíme k prodeji družstevní byt 3+1 a balkónem v Turnově
Sídliště Jana Patočky, Turnov, okres Semily
3 690 000 Kč
- Počet článků 91
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 8560x
- Italské jednohubky (2017 - Mladá fronta)
- Italské dvojhubky (2018 - Mladá fronta)
- Po italsku do hubky (2019 - Mladá fronta)
- Z mého severoitalského deníku (2020 - Ikar).
- Italské trojhubky (2021 - Ikar)
- Italské mentolky (2023 - Ikar)
Tímto vám všem, kteří jste mě četli a čtete, opravdu ze srdce děkuji, protože vy za to můžete. GRAZIE!!!!
Mějte veselé a láskyplné dny. Vaše Marta
kontakt: marta.kucikova@gmail.com