„Máš to celkem vysoký, “ frkne podpis na doručenku k endokrinologovi můj italský obvoďák Tomba (v překladu Hrob). Myslí tím výsledky krevních testů, ne moje IQ. „Ale musíš počkat, termíny na objednání jsou trošku delší. “ Jak Ital řekne trošku, tak je to, madonna mia, na dlouho. Možná se mi při doktorské godotovské čekačce splaší hormony, celkově plíživě naprosto zhloupnu a naroste mi plnovous od brady až k bodu G. Bod G je prý nějaký erotopuntík za zřasenýma špekama. A taky ho najdete na konci slova shopping.
Telefonní operátor italského zdravotního systému.
Italský zdravotní systém není spletitý jako zauzlovaná špageta. Je jednoduchý. Chcete-li jakékoliv vyšetření (s předchozí nezbytnou návštěvou u obvoďáka Hroba), voláte jedinou centrální telefonní linku, tzv. „numero verde“, zelené číslo. Lince vládne italská telefonní baba. Neexistuje možnost domluvit se přímo se sestřičkou z patřičné ordinace. Brnknete zkrátka telefonní babě, a ona řekne termín. Je asertivní, vstřícná, pochopí i krkolomná přání v prachšpatné italštině. Důležité je mít stále nabitý telefon a výdrž přemlouvat zelenou babu, aby dala co nejdřív. Bez ní se ke svému chirurgovi, gynekologovi a dalšímu –ovi prostě nedostanete. Výjimkou je snad jen patolog...
Kdysi (brzy po příjezdu sem, do italských končin) jsem se jako těhotná úspěšně přes babu objednala na gynekologii. Tehdy jsem italsky neuměla ani „i“ (proč se vůbec říká ani „ň“?). Vypsala jsem si na papírek dvacet základních italských gynekologických pojmů a dva negynekologické (naskočit a seskočit). V nemocniční čekárně probíhal mezinárodní mejdan. Arabské a indické těhulky tam cvrlikaly se svými manžely, a mezitím se pod lavičkami proplétaly krásné hnědooké děti. Kde jsou všechny Italky, proboha? Kde... u privátního lékaře. Vypláznete tam sto euro za návštěvu a řekne vám tutéž informaci, co tady, v nemocnici, kde totéž máte za padesát.
„Ku-či-koova,“ lámaně zvolala sestřička. Z jejích posunků jsem pochopila, že v babylonu manželek a manželů hledá mého muže, aby šel se mnou dovnitř. Kroucením všech mých končetin i nekončetin jsem sestřičce vysvětlila, že nebudu mým českým manželem zavrhnuta poté, co do mě koukne jiný chlap. Teda chlap gynekolog. Sestřička pochopila, ale tím můj jazykový úspěch skončil. Doktorovi jsem nerozuměla ani slovo. A z mého, v čekárně zapomenutého papírku, si indické a arabské děti vyrobily japonské origami. Na příští návštěvu, po předchozím objednání u baby na numero verde, jsem raději dovlekla i manžela. Nemocnice byla skoro prázdná. „Asi ňáká infekce,“ mudrovala jsem. Po delším bušení na dveře gynekologické ordinace vyšla sestřička se slovy, že dnes všechen zdravotní personál stávkuje. Ona asi stávkovala jiným způsobem, zpod stolu jí čouhal rozpletený svetr.
Doporučila, abychom ihned volali na numero verde pro objednání náhradního termínu. Kontrola ve třetím měsíci je tady povinná. Telefonní baba nekompromisně sdělila nejbližší termín za další čtyři měsíce. Na povinnou kontrolu třetího měsíce přece nemohu jít v až měsíci sedmém? Asi mohu. Baba byla neprůstřelná jako sicilská mafie. Po této informaci sestřička s rozpleteným svetrem spustila slovní italský rozhořčený příliv. Její emotivní pětiminutový projev manžel přeložil se svou typickou strohostí do pěti slov: “Máme jít na první pomoc.“
Na mou chabou námitku, že mi není blbě a nikdo mě tam neošetří, vyvalil rozpletený svetr hrozivě oči. „Ani břicho mi netvrdne,“ ukázala jsem. Svetr vykulil oči do velikosti gynekologických skákacích balónů: „Tvrdne! Prostě řekneš, že tvrdne... a finito!“ Břicho mi v tu chvíli hrůzou fakt ztvrdlo, a na pohotovosti mě vzali přednostně. A to jen díky akčnímu rozpletenému svetru...
Je to už pár let zpátky, teď ale těhotná nejsem. Možná ze mě bude v příštím životě mnohobuněčný kroužkovec, množící se pouze dělením. S doporučením od doktora Hroba volám v tuto chvíli babu na numero verde, chci nejbližší termín na endokrinologii. Je březen. Zelená telefonní baba mi nabízí 3. listopad. „Za osm měsíců?“ ptám se jí nevěřícně. Na první kontrolu k odborníkovi – to mi mezitím splasknou prsa, splaší se hormony a naroste plnovous od brady až k bodu G.
Raději si preventivně koupím holicí strojek a o fous menší podprsenku. Od března do listopadu, to je osm měsíců... Jak ovšem říkal doktor Hrob, delší termíny jsou zde běžné. A co řekne Hrob, to je jasná tutovka. Buď se vám nemoc mezitím pěkně rozjede a vy se termínu dožijete, nebo holt nedožijete.
„Signora Ku-či-koova, slyšíte mě?“ přeruší mě s indiánskou neústupností telefonní baba: „...asi jste mi špatně porozuměla. Třetí listopad ano, ale příštího roku...“
