Jmenuji se Barbora. A chovám se divně.
Jak jsem tak s prázdným košíkem projížděla okolo plných regálů a dumala nad počtem rohlíků, neuniklo mé pozornosti jisté individum kopírující téměř každý můj pohyb a silně mi připomínající ony existence posedávající (nejen) po večerech na brněnském hlavním nádraží ve společnosti krabice nejlevnějšího čúča a žloutenky. Jakkoli nemám, díky třem rokům stráveným na koleji ve společnosti slovenských studentů a roku na studentském bytě ve společnosti pětice mladíků z Uherského Hradiště, problémy se soustředěním ani v maximálně rozptýleníplném prostředí, čtvrthodinová studie mého chování onou osobou mi pomalu ale jistě začínala vytěsňovat myšlenky na jídlo. Odhodlala jsem se k zoufalému činu – jala jsem se ve vysokém tempu prokličkovat celý supermarket skrze existující i neexistující uličky, abych zjistila, zda si neobvyklou pozornost oné existence pouze (ne)namlouvám.
Byl stále za mnou. A dělal, že vybírá polívky. A čokoládové lupínky a sterilovanou kukuřici a taky červené víno. Člen security týmu.
„Pardon, nezlobte se, zdá se Vám, že kradu, když mě bez přestání sledujete už čtvrt hodiny a je Vám jedno, co dělá dalších pět set zákazníků?“ rupla mi málem žilka v hlavě.
„Jo. Chováte se divně,“ rupla mi málem druhá. A hned i třetí.
„Aha, a kam myslíte, že kradu, když tu nemám ani tašku a na sobě jen gatě a triko?“ sípala jsem s brunátným obličejem.
„Až se přestanete chovat divně, přestanu vás sledovat,“ debata skončila.
Vrazila jsem mu všech pět rohlíků do náruče, vrátila prázdný koš a nechala si zavolat vedoucího směny. A celou cestu domů jsem s prázdným žaludkem místo nad chutí pečené kachny se zelím přemýšlela nad tím, kde se nacházejí meze divnosti.
Dobrý den. Jmenuji se Barbora. A chovám se divně.
Barbora Kučerovábarbora
Na věku (ne)záleží
Ta dnešní mládež, to za nás nebylo! My jsme takoví nebyli! A úctu jsme měli, všeho jsme si vážili! Kam to spěje dneska ten svět.. Řekla starší dáma předtím, než mi podkopla nohy, aby se dostala dřív k balíčku zlevněného cukru.
Barbora Kučerovábarbora
50 odstínů šedi lidské důstojnosti
Jsem absolventka magisterského oboru na prestižní univerzitě, další titul čeká za dveřmi. Životopis mám plný nesplněných snů většiny lidí, které znám. A vydělávám ve fabrice.
Barbora Kučerovábarbora
Evangelium podle svatého muffinu
Mlsám ráda a když to na mě přijde, musím svůj ořechový rohlíček zkrátka mít. Obzvláště když za oknem láká srpnové páteční odpoledne a jedny z posledních letních paprsků ,partner kdesi na dálnici...a já ve společnosti úmluv mezinárodního práva soukromého. Inu vyrazila jsem zo pár bloků do oblíbeného supermarketu k ještě oblíbenějšímu regálu s čerstvým sladkým pečivem. Dobít baterky, zhřešit a půl hodiny prokrastinovat. Standardní cesta vstříc kalorickému potěšení však dopadla poněkud nestandardně.
Barbora Kučerovábarbora
Jak se mi to všechno vrátilo
Není to tak dávno, co jsem opovrhovala všemi, z jejichž úst čas od času vyšlo cosi jako ‚To za nás nebylo, takoví jsme my nebývali!‘ či ještě hůře ‚To je ta dnešní mládež!‘ Ovšem než jsem stihla své opovržení přeměnit v upřímnou nenávist, stalo se něco, s čím jsem ještě alespoň v nejbližších čtyřiceti letech nepočítala – v několika nestřežených okamžicích jsem samu sebe přistihla tyto odsouzeníhodné klišoidní fráze používat. Po zpytování svědomí a několika černých chvilkách sebemrskačství jsem se tehdy nakonec rozhodla své ego přesvědčit o tom, že být zapšklou starou pannou není můj životní cíl, jako bonus jsem si pod trestem dalšího nenáviděného nitrozpytu zakázala ony slovní obraty používat a málem jsem pukla vlastním sebeuspokojením z pocitu, jaká že jsem to shovívavá žena plná pochopení a empatie pro mladé. A dnes jsem praskla.
Barbora Kučerovábarbora
Jak jsem (ne)potkala ryby
I dostala jsem před nedávnem otázku přímo na tělo. „Smím se tě zeptat na něco osobního?“ dotázal se ten, o němž se mi již párkrát v noci zdálo. „Podle toho, na co,“ zaujala jsem pro jistotu střízlivou taktiku, doufajíc však v nabídku na oběd, večeři, snídani anebo alespoň celý život. „Máš ráda ryby? A nemyslím ty na talíři.“ Inu ani jsem se nenadála a byla jsem nasoukaná v maskáčích na cestě na svou první rybačku.
Další články autora |
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
Mezinárodní soudní dvůr nařídil Izraeli zastavit ofenzivu v Rafáhu
Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) nařídil Izraeli zastavit ofenzivu ve městě Rafáh v Pásmu Gazy a...
Při nehodě u Benešova zemřel člověk, tři další jsou zranění. Převážely je vrtulníky
Hlavní tah z Prahy na Tábor zablokovala před polednem u Bystřice na Benešovsku čelní srážka dvou...
V Praze na hlavním nádraží se srazil osobní vlak s posunovací lokomotivou
Na pražském hlavním nádraží se v pátek dopoledne střetl osobní vlak s posunovací lokomotivou....
Putin se chystá na návštěvu do KLDR, uskuteční se v „dohledné době“
Kreml chystá návštěvu prezidenta Vladimira Putina v Severní Koreji, uvedla v pátek agentura RIA...
- Počet článků 17
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 742x