S hornicemi do Evropy

Za pár měsíců. Přijde paní na ostravský úřad práce. „Máme tady volná místa hornic na dole Darkov. Dojděte si tam, jestli vás berou,“ ozve se zřejmě z úst úřednice. Nezaměstnaná dáma se zaraduje: „Konečně nejsem diskriminována

29.11. 2007 byl na schůzi parlamentu předložen návrh, aby už ženy směly pracovat v dolech, čti být hornicemi. Ministr Nečas představil tuto evropskou normu, respektive návrh na změnu našeho zákona, který doposavad diskriminoval ženy, které touží vzít krumpáč, sbíječku a rubat uhlí. Zatím totiž nemohou. Naše hornice by ale vbrzku mohly hrdě stát v jedné řadě s hornicemi jiných zemí EU.

Původní předchozí zákaz provádění tohoto zaměstnání ženami, byl prý komunistický a tedy án blok špatný a diskriminující. Jeho zrušením bychom narovnaly práva žen a mužů.

Hodně jsem se bavila.

Jistá poslankyně bydlící v Ostravě –nikoli však v dole, ale na povrchu, sice měla pochybnosti o zdůvodnění návrhu, ale jinak je prý pro. S naprosto odlišným názorem vystoupil poslanec ČSSD Cyril Zapletal, který vyzdvihl rozdíl ve fyzické konstituci žen a mužů a poukázal na rizika nejen u žen těhotných a kojících, které by snad přeci jen nadále v dolech neměly rubat, ale i pro ženy po rodině v budoucnu toužící. Návrh navrhl k zamítnutí. Pro Zdenka Jičínského/ČSSD/ je návrh poněkud zvláštní.

Evropský návrh byl nejdřív nepřijat –údajně jako vždy selhalo sčítací zařízení, a to dokonce ve třech případech, potom ale přijat. Půjde dále na projednání do sociálního odboru a pro evropské záležitosti.

Původním povoláním jsem geolog. K našemu studiu patřil i tzv. důlní mapák. Vedení katedry ložisek určilo tehdy důl v Rožňavě, důl na barevné kovy na Slovensku. Jaký to byl poprask u vedení rudných dolů, když zjistilo, že pět ze studentů jsou ženy. Na povolení jsme díky tomu čekali pár dní. Konečně. V jediné to šatně, tedy společné s hochy i fárajícími nadrženými horníky, na nás spadly zhůry pracovní mundůry. Odvážně jsme obnažily vnady a naděly hadry, helmy, holiny, svítilny. Dělalo to hodně kilo. Při spíše pádu než jízdy klecí-výtahem jsem se octli několik set metrů pod zemí. Horníci byli u vytržení, ženská v dole, to byla mňamka!

„Jo, to na Ostravě, tam byste si užili viac,“poinformoval štajgr pobaveně. Vzhledem k vedru tam prý horníci rubají nazí.

Na Ostravě jsem se ocitla o hodně let později, tedy řádově před osmi lety. Spánek na záchranné službě mi vyrušil telefon:„Hoši vstáváme, máme úraz. Uříznuté prsty dopravníkem…“

„Tady máme spoustu úrazů, samozřejmě i smrťáků,“ uklidnil mě záchranář poránu, když se omlouval za nevypnutý telefon a dal k dobru několik posledních případů. Zadoufala jsem, že svůj úkol, tedy focení horníků pro Ministerstvo práce a sociálních věcí si odbudu na povrchu. Chyba lávky. Po kafi u vedení dolu Darkov jsem dostala mundúr a hajdy do klece, tedy výtahu. Pád na x-té patro mi obrátil veškeré vnitřnosti vzhůru. Nádech v prostorách široké chodby je nezklidnil. To už se proti mně hnal vagon, stěží jsem uhnula. S průvodcem jsme se vydali do protisměru. Chodba se zužovala, světla ubývalo, vzduch těžknul. Po pár desítkách metrů jsem měla hlavu jak střep. „Projdeme to, vyfotíte si horníky při těžbě,“ vnadil mě průvodce. Ani jsem se netěšila. Tu a tam ve tmě v boční chodbě blikla lampa, ozval se pád horniny. To osamělý horník ukop budoucí náplň do kamen. „Už jsme na čelbě, teď to bude záhul,“ ozvalo se ze tmy. Prosvitnul dopravník a několik párů bělem šokovaných snad horníků. Jestli byli nazí, nevím, byla tma. Téměř jsem blila žaludečním kolotočem, bolestí hlavy a strachem. „Zastav to!,“ přikázal průvodce páru bělma. Uhlí na pásu se zastavilo. Vzpomněla jsem si na noční telefonát. Proplazila jsem měkolik metrů asi půl metrovým prostorem dopravní pás – strop.“

Šťastná, že jsem přežila tu hrůzu, jsem supěla ještě stovky metrů ke kleci. „Tady je to nejnebezpečnější,“ upozornil mě průvodce skoro na konci a jal se vyprávět o důlních otřesech: „To vám to vrazí zespodu nohy do těla, strašná smrt, nemáte šanci.“ Konečně skončil presentaci děsů.

Hurá, ženy mohou do dolů! Konečně rovnoprávnost. Už zaleží jen na příslušných státních úřednících.

Jako poslušní tajtrdlíci nejspíš na rovnoprávnost horníků a hornic kývneme. Chce to přeci Evropská unie. Než se stačily vypnout mikrofony přenosu ČT z parlamentu, bylo ještě slyšet pana premiéra Mirka Topolánka. „Já ti to v Bruselu polepím! To chcete bojovat s Bruselem, to jste tedy pašáci, haha….“