Pochybuji, že získám jediný bod karmy za tento článek, ale napsat ho musím. Dohnala mě k tomu diskuse na blogu Patrika Bangy. Čiší z ní totální alergie na Romy jako celek: nepracují, parazitují na společnost, kradou, děti si pořizují na běžícím pásu - vlastně se o ně nestarají a jen ožebračují celou společnost. Diskutéři používají srovnání s Vietnamci, Ukrajinci… Zkouším se na to podívat jinak.
Předem upozorňuji na to, že si myslím, že za vyřešení soužití gadžů a Cigánů /jak si ta prima zdravě uvažující část z této komunity říká/ si dotyčný zaslouží Nobelovku. Oboustranná antipatie se totiž dostala příliš daleko. Peníze, které se investovali do romské komunity se octly vesměs v propadlišti dějin. Raději nevyčíslovat
Nechci si hrát na Všeználka, ale tématu se věnuji řadu let a došla jsem zatím jen k nejasné mlhovině. Jezdím mezi Cigány i Romy a málokdy je v té chvíli /hlavně ty druhé/ vnímám jako nesympatické lidi. Vpadávám bez předchozího avíza do domácností, kde je vzorově uklizeno a navařeno. Dostanu obligátní kávu a normální milé povídání. Doma bývá žena a menší děti, později se přižene druh /i tam se manželství moc nepěstují/. Žena si nikdy nestěžuje na svého druha /k rozchodu dochází výjimečně/.
Muž vesměs přichází z práce. Zde nastává ten pogadžovsku problém. Většinou pracuje „brigádně“, čti načerno, což nepovažuje za něco špatného. Dostane totiž peníze na ruku. To, že ze něj nikdo zřejmě neplatí daně ani pojištění, ho moc nebere. Ostatně málokoho z gadžů se trápí, jakým podílem on sám živí státní pokladnu. V tu chvíli opravdu hodně těžko vysvětluji něco o důchodu či o zákonech.
Jistě si každý všiml skupin Romů, kteří se ohánějí krumpáči v dírách v Praze kolem Tyláku, na Pankráci, v Podolí…. A také mimo Prahu. Jsou to osmahlí gadžové? Nikoli, jsou to většinou slovenští cigáni. Velí jim vesměs třeba karlínský Rom. Kopáčské firmy jsou v romské komunitě velká móda. Velké firmy platí totiž za odvedenou práci, cigánská firma je dodavatelská a investora pramálo / a úmyslně/ zajímá, jak legálně funguje ona dodavatelská firma. Na kopáčské práce by ostatně gadže neulovili.
Ptám se však bez ohledu na zmíněnou práci načerno: uráží ta fyzická práce Romy? S jistotou odpovídám: Nikoli! Fyzickou práci považují za vyloženě chlapskou, a tedy dobrou. Splňuje dokonce i jejich potřebu být pohromadě. Dotyčného šéfa firmy považují za chlebodárce. To, že je vlastně vykořisťuje berou jako normální „kmenové“ pravidlo.
V diskusi v blogu Patrika Bangy jsem se zmínila, o nabídce práce přes jistou agenturu. Získali by jistotu a také penízky do důchodu. To je ale naše /gadžovská/ argumentace.
Berme to jejich očima. Věří jen dnešku. Nemůžeme jim my připadat jako idioti, kteří sypou prachy do statní pokladny, z které se pak platí pokuty za „šméčka“ různých vychytrálků , prohraných arbitráží, nesmyslných výhod politiků…?¨
Jejich očima my ovšem nekoukáme. Vidíme hlavně zlaté řetězy nad pupky romských „podnikatelů“, vybydlené baráky, emotivní nářky bezzubých „cigošek“. Nerozumíme jim a rozumět nechceme. Zajímá nás jen „servis“ pro nás. Oni se musí přizpůsobit nám. /Jen tak popíchnutí na okraj: třeba jich bude jednou víc než nás, budeme se jim chtít přizpůsobit?/
Začali jsme dávat za příklad Vietnamce nebo Ukrajince. Byla jsem jak ve Vietnamu, tak na Ukrajině . Obě tyto národnosti k nám přišly z ekonomických důvodu. Ukrajinci překousli naši averzi a výsměch, většinou proto, že tu netouží zůstat. Opravili nám města, moc vděku se nedočkávají. Vietnamci se rozhodli většinou zůstat. Přizpůsobují se, to byl jejich záměr. Nevozí domu peníze, budují si zde vlastní komunitu. Řekla bych to ošklivě: umí to s námi, odhadli naše potřeby. V tomto případě jsme to my, kdo jsou ti línější a méně energie investující do svých dětí. Jen tak na okraj: Víte, že Vietnamci málokdy platí daně?
Co jsem tím článkem chtěla říct: Že stále jen chceme z Romů udělat kokosy. Tedy navrch černé a vevnitř bílé. Obávám se, že dokonce už ani nechceme, aby se změnili, ale aby prostě nebyli. Příroda je však nevyloučila ze svého programu. Lze se jen zamyslet nad tím, proč.
Pořád jen opakujeme nějakou odrhovačku o vzdělání, a tak se tam sypou prachy.
Představa, že budou všichni Romové sedět spokojeně v bílých límečkách v kancelářích, je opravdu sociální perverzní kýč.
