„Byla jste někdy v Ňujorku,“ úkosem mě sežehnul pan senátor Tomáš Töpfer. Ne, nebyla jsem tam a také se tam nechystám. Za tu odpověď mě poctil ponaučením, jak jsou krásné ty různé do nebes chmatající sklenice. „Pankrác není Menhetn,“odpověděla jsem stručně „A my nejsme amíci!“
V Podolí jsem se narodila. Pak jsem bydlela v ulici Za Zelenou Liškou, pak místo zahradnictví vystavěli sídliště Antala Staška a školu Poláčkova. Vůkol byla jen pole a také hasičárna a louka plná čtyřlístků. Občas přijela pouť… no prostě romantika. Jen pár let jsem bydlela v jiném pražském obvodě… a jsem zase taky. Na Kavčích Horách. Okna mám naštěstí na severozápad, takže na tu bující „krásu“ nemusím přímo koukat.
Ne, nejsem žádný jeskynní pračlověk. Lecjaké moderní architektonickém skvosty mě přímo povznášejí. Obdivuji nápady spojené s praktickým využitím respektující genia locci a potřeby místních obyvatel. Ostatně, mým snem bylo studovat architekturu. Copak talent, ten by byl, ale ten „politický profil“.. Dnes ale nelituji, těžko bych mohla fungovat jako „úspěšní tvůrci těch skleněných krabic“.
Odpůrci „mrakodrapů“ na Pankráci se ze zoufalství nad nevhodným zaplněním lukrativního prostoru obrátili na UNESCO. Doufají, že tato instituce zaprotestuje proti zubatému horizontu, které ničí pohled z Hradu a tím ohrožuje Prahu coby památkovou zónu UNESCA. Něco tu nehraje? Jistě. Paní Janoušková /Občanská iniciativa Pankráce/ – nejvýraznější a dlouhodobá představitelka odpůrců- moc často na Hradu nechodí. Jenže bydlí hned vedle ohavného „Rozhlasu“, dnes se pyšnící servilním názvem „City Tower“. Vadí jí divné budoucí stavby a hlavně budoucí dopravní zátěž. Administrativní komplexy, hotely a obří obchodní cirkus natáhne do místa desetitisíce aut. Výstavba metra D je v nedohlednu.
Co vadí mně? Způsob, jakým ke stavbám dochází, jak vypadají a k jakým budou účelům.
Kdysi jsem se naivně zeptala manažera firmy ECM Tomáše Laštovky /hlavní investor/ jestli na ty budovy byla vyhlášena nějaké architektonická soutěž. Uchechtnul se: „To se koupí pozemek /patřily hlavně buď Praze4 nebo magistrátu pozn. Autora/… a pak už je to na firmě, co si tam postaví.“ Firma si zvolila architekta Radana Hubičku a ten tam chce vyšvihnout rozstřílenou plechovku - hotel/ Epoque1 / a Véčko –obytný dům /Epoque2/. Oboje bude jistě k ubytování zahraničních manažerů přilehlých administrativních akvárií-havárií. Těch je na Praze4 jako plevele. A také tak vypadají. Nemyslím, že by tento posezónní styl někdo do Prahy jezdil obdivovat.
Pankrác je možno ještě zachránit. Na budoucí příšery totiž ještě není stavební povolení. V září by měly být dvě důležité akce: přijedou experti z UNESCO a bude mezinárodní konference při stavebním veletrhu *FOR ARCH* *2007* (18. - 22. 9. 2007). Nynější starosta Prahy4, Pavel Horálek při představování modelu budoucí „Pláně“ řekl: „Ještě se dá vše změnit“. Kdo to změní je mi ale záhadou. Na konferenci zástupci občanů /potažmo občanských sdružení/ nemají přístup. Konferenčním poplatkem si to organizátoři pojistili. Je totiž 3900kč na osobu.. Příjezd zástupců UNESCO jistě jako obvykle komunální politici zatají. Ostatně zástupci UNESCO se podívají zřejmě jen z Hradu. Zjistí, že se stávajícím zubem City Tower /Rozhlasu/ se stejně nedá nic dělat.
Ale dalo se:ještě před rokem. „Osobně si myslím si, že by bylo nejlepší budovu Rozhlasu na Pankráci zbourat. Ostatně se to nabízí, když už je takto odstrojená,“ prohlásil jeden z našich nejuznávanějších urbanistů Doc.ing. arch. Michal Hexner. To bylo v září 2006, na prvním ročníku zmíněné konference k mrakodrapům. Dnes už City Tower dostává staronový hnusný kabát. Budova má už na svědomí čtyři lidské životy. Bude mít na svědomí –pardon nikoli budova, ale její průběžní packatelé a dojiči peněz - i zohavení časti Prahy a nespokojenost tamních obyvatel. V okolí bydlí totiž „normální“ obyvatelé spíše středního a vyššího věku a bezduché sklobetony jim rozhodně život nezpříjemní.
