Spor o Chobotnici možná skončí u soudu ve Štrasburku. Nejmenovaný zdroj uvedl, že se o svá práva míní brát jeden z autorů známých Chobotniček z druhého patra. Našemu divákovi totiž za normalizace bylo utajeno, kam chobotničky /Zelená a Modrej/ vlastně ulétly. Teď je zjevné, že Zelená skončila na stole architekta, Modrej na Mariánském náměstí a na Hradě.
BISka se sice snažila zatajit pár metrů komedie Jindřicha Poláka, ale nyní se zjistilo, že se jedná právě o uniklý materiál. Jistý agent ho přinesl - se záměrem zřejmě vydírat - pražskému viceprezidentovi, a ten se zděsil.
Na filmu totiž příběh chobotniček přeměněných v ptáky pokračoval:
Jak to tak bývá, málokteré kamarádství bývá až za hrob. Chobotničky se pohádaly. Zelená letěla do Anglie, Modrej poletoval Evropou – nikdo o něj moc nestál, takže se na Evropu naštval – až se nakonec vrátil v podobě, kterou již známe ze znaku jedné vládní strany. V Praze se mu dařilo, takže kynul a obsadil mnoho hnízd. Nejdůležitější byla ale ta pražská.
Jenže jednoho dne odletěl pražský viceprezident za svým snem. Na to čekala Zelená. Přistála na stolech nic netušící komise soutěže na Národní knihovnu. Líbila se, byla odklepnuta.
Jak to tak bývá, fintu rozeznat Všeználek. Chtěl se chvíli kamsi vázat, ale pak uznal, že by mu to na bagru neslušelo. Nepřítomnost viceprezidenta při vyvrcholení soutěže se ukázala výhodou.
Začali společně kout pikle, jak se Zelené zbavit. Tušili, že Zelené dala zelenou jistá herečka, posléze povýšená do šlechtického stavu.
Bádali, bádali. Až najednou: Ha, Zelená je příliš rozplizlá a chapadlem zasáhla kus betonu mimo svůj bazén. Chtěli sice jen tak jemně na tento fakt upozornit, aby se posléze k útoku proti ní sešikovali s ostatními poddanými Modrého.
Nepočítali však s nápadem architekta Vlada Miluniče. Ten také nebyl nadšený umístěním Zelené kdesi na hřišti a klidně na veřejnosti vyzvedl jiné místo: Klárov. Ano, přímo nedaleko Čertovky, kde je oné druhé patro, kdysi obývané onou herečkou. Nebyl čas na strategii. Zelená by mohla zhatit plány Modrého. Co kdyby navíc zatoužila po větším zastoupení této barvy obecně.
Pomoc přišla nečekaně. Autorovi, výtvarníkovi známých Chobotniček to došlo: „Kaplického Chobotnice je i moje. Chci miliardu!“
Jak známo, peníze jsou až první v pořadí. „Máme konečně ten správný důvod odmítnout projekt," chechtal se Modrej. Zelená maž třeba do… Brna!!!
