Náš malej prcek hraje fotbal. A jelikož je to prcek, hraje za benjamínky. V sobotu jsem se byla podívat na jejich zápas a v polovině zápasu se mi hlavou honila v podstatě jediná myšlenka....copak ani vesnický fotbal malých kluků už není o radosti ze hry????? Ti kluci si tu hru užít umí, ale proč jim to "dospěláci" kazí?
Ten zápas...bylo to derby. Tradiční, kruté derby dvou sousedních vesnic. Když hrajou muži, na takové zápasy nechodím. Ačkoliv nejsem zrovna citlivka,tolik drsných výrazů a urážek jako při těchto zápasech...tolik jich neslyším, jak je rok dlouhý. Ale na tenhle zápas jsem jít chtěla, synovec chtěl ať se jdu na něj podívat a já jsem si myslela, že nehrozí žádné nebezpečí...pokud jde o tupost fanoušků. Spletla jsem se a to dost. Zápas pískal mladý, asi 17ti letý rozhodčí a z mého pohledu pískal dobře. Kluci do hry dávali taky všechno....kluci z obou týmů. Jenomže pak naši domácí borci dostali nešťastný gól. Ten gól nebyl ani tak nešťastný, jako byl pak nešťastný brankář, protože to byla jeho chyba. Bylo vidět, jak ho to štve...měl slzy na krajíčku - vždyť je to desetileté dítě! A co udělal trenér? Čekala jsem podporu, povzbuzení a místo toho se na nešťastného kluka snesla kopa nadávek a výkřiků: "K čemu v té bráně jsi? To by chytila i tvoje babička? Spát můžeš doma v posteli!" Nechápavě jsem poslouchala a vůbec jsem se nedivila, když gólman s pláčem vyběhl směrem ke střídačce. Ale nedoběhl...zastavili ho spoluhráči. Ano, ti malí kluci věděli mnohem líp než trenér, co jejich kamarád potřebuje! Kapitán se na gólmana otočil, začal tleskat a skandovat: "Vrať se do brány! To dáš! My tě potřebujeme!" Ostatní se přidali a klučina se do brány opravdu vrátil a do konce zápasu vychytal pár opravdu nebezpečných šancí našich soupeřů. Ve druhém poločase dal všem přihlížejícím lekci slušného chování ještě mladý rozhodčí. Mezi fanoušky sousední vesnice byl jeden, kterému byla pravděpodobně velká zima a zahříval se grogem, což dost ovlivnilo jeho verbální projev a také zdravý úsudek. Když rozhodčí odpískal proti našemu soupeři penaltu, onomu fandícímu se to nelíbilo a slovně zaútočil na rozhodčího. Ten si ho nevšímal...což fanouška vytočilo ještě víc, zvýšil hranici decibelů a pro důraz si došel až k rozhodčímu a...prostě mu vrazil facku! Najednou bylo hrobové ticho a všichni jsme minutu čekali, co udělá ten mladý rozhodčí. Čekali jsme, že se neudrží a facku vrátí, čekali jsme bitku. Opravdu. Ale ono ne. Rozhodčí zvedl ruku a naprosto jednoznačně útočícímu fanouškovi sdělil, že má ihned opustit hřiště. V tu chvíli se k němu přidali všichni fandící...domácích i hostů. Útočník sklapnul uši a šel. A já nevěděla, co si mám myslet. Strašně mě zklamal dospělý trenér, který neví o psychologii malých dětí vůbec nic. Zklamal mě fanoušek, který i do zápasu malých dětí, který má být o sportu a radosti ze hry, vnesl pachuť opilosti a násilí. A neskutečně mě překvapili ti malí kluci, kteří přesně věděli, jak podržet kamaráda a pomoct mu znovu se postavit na nohy. Překvapil mě i ten 17ti letý rozhodčí, který se na rozdíl od dospělého fanouška, dokázal ovládat a s chladnou hlavou vyřešil "úlet" dospěláka, ke kterému vůbec nemělo dojít. Je príma vědět, jaká báječná nová generace nám tady roste.....tak je, my dospělí, nekažme.
