Dovolená báječně pokračuje a nás naštěstí míjí negativní zážitky. Naopak se necháváme rozmazlovat místní gatronomií a pohodou na plážích, sluníčkem a nicneděláním. Takový malý ráj na zemi....a jelikož jsme ženské, bloudíme i po obchodech a užíváme si místní módu, která k nám, do ČR, dorazí nejdřív tak za tři, čtyři roky.
Dnes jsme si naordinovaly shopping therapy a hned po snídani vyrazily do obchodního centra na kraji Fortalezy. Šly jsme pěšky, protože cestou jsme se chtěly zastavit v Parque Ecológico do Coco, kde roste obrovská spousta palem coco, teče řeka Coco a všechno je prostě coco. Ale park je opravdu úžasný! Jenom si představte, že jdete po rušné ulici a pak najednou zatočíte do bujného pralesa, kterým ale vedou vyasfaltované cestičky. Teprve večer na hotelu jsme se dozvěděly, že jsme celkem střelkyně, protože tenhle park je vyhlášeným sídlem místních feťáků, ale prý nejsou agresivní, jenom vás okradou a nechají být. Nám naštěstí neměli co vzít, tentokrát jsme si vyrazily nalehko. Kousek za parkem už bylo obrovské nákupní centrum...shopping park Iquatemi. A když jsem řekla obrovský, myslela jsem skutečně obrovský. Vcelé ČR rostou nákupní centra jako houby po dešti , ale něco tak obrovského jsem tady ještě neobjevila. Celé tohle nákupní centrum je určeno spíše pro turisty a movité Brazilce. Značkové butiky, vyhlášené restaurace. Uprostřed centra fontány, vodotrysky, kavárny, bary, herny. Ale co mě nejvíc dostalo jako každou ženskou…móda v Brazílii je o takových pět let před námi. Oblečení, které prodávali tady, u nás v obchodech ještě neuvidíte. Maximálně na módních přehlídkách. A jejich ceny? Při závěrečném balení jsem zjistila, že bych si měla koupit ještě jeden kufr na mé nové botičky zakoupené tady ve Fortaleze. Prostě ceny oproti nám asi tak desetinové a to za naprosté módní novinky a podotýkám kvalitní. Odpoledne jsme se jely zrekreovat opět na naši oblíbenou Praia da Futuro a na večeři jsme vyrazily do místních zahradních restaurací. A opět jsem nechápala. Objednala jsem si steak s grilovanou zeleninou a nestíhala se divit. Za pár minut po objednávce se přišoural číšník s vozíkem. Na vozíku vezl malý, stolní gril, který zručně přešoupl na stůl přede mě. Zapálil ho a odkvačil. Za chvíli přišel znovu se dvěma podnosy…na jednom ležely dva obrovské, luxusní steaky a na druhém báječně a hlavně čerstvě vypadající zeleninka. A dál už to bylo na mě. Ugriluj si to jak chceš….a já statečně a s chutí grilovala a vzápětí jsem si pochutnávala na nejlepším steaku v životě. Prostě dokonalé! Další den jsme se rozhodly proflákat na pláži Futuro. Náš oblíbený taxikář nás bezpečně odvezl na místo a my strávily skvělý den, včetně rybího oběda v místním plážovém hotelu Via Gaié. Na zpáteční cestu jsme opět vyrazily taxíkem. Cestou na a z pláže Futuro musíte projet přístavem. Sotva jsme vjely do přístavu, zastavila nás místní policie. Měly jsme dobrou náladu, prostě dovolená, takže nám ani nevadilo, že policisté chtějí, abychom si vystoupily. Stály jsme okolo taxíku a smály se a nechápaly, proč chtějí policisté otevřít kufr a proč se prohrabují našimi taškami. Když začali z mojí tašky tahat mokré plavky, přestalo mi to být příjemné a chtěla jsem se ohradit. Rozhlídla jsem se, který z policistů by asi tak mohl být přístupný mým protestům, ale rychle jsem zmlkla. Okolo nás stálo asi 6 mužů v uniformách, ale neměli své vždy přítomné samopaly mírumilovně zavěšené na ramenou. Drželi je pevně v rukou a mířili na nás! Ani chvíli jsem nepochybovala o tom, že jsou ochotni okamžitě je použít. Zbledla jsem a pozorovala dalšího z nich, který pečlivě centimetr po centimetru prohledával náš taxík. Hlavou se mi honilo, že pokud je náš taxikář feťák (a to je tady 90% obyvatelstva) a má někde v taxíku svou oblíbenou dávku, zpáteční letadlo asi nestihneme. S největší pravděpodobností nás zavřou do místního vězení s ním a než se s někým z nich domluvíme, než někdo z naší výpravy zjistí, že na hotelu nejsme….brrrr! Naštěstí byl náš taxikář čistý a mohly jsme pokračovat na hotel. Večer jsme u láhve tequily rozebíraly možné katastrofické scénáře, co by bylo, kdyby drogy v našem taxíku přece jenom objevili. Naše milá průvodkyně nám ještě přispěla svou troškou do mlýna…v brazilských věznicích je přecpáno stejně jako na ulicích, a proto moc nerozlišují mezi muži a ženami. Znásilnění je téměř uvítací rituál a ani nemáte možnost si vybrat, jestli vás uvítá muž nebo žena. Jídlo dostanete pouze tehdy, když vám ho přinese někdo z venku – rodina, přátele a ještě jenom část, protože se z toho musí najíst samozřejmě i dozorci. No musím říct, zlatá tequila mi ten večer chutnala opravdu moc a moc a náš pokojíček, tak to jsem považovala téměř za královský apartmán!
