Třetí den v Brazílii jsme se už cítily jako "domorodkyně". Jenomže každá pýcha předchází pád a tak jsme se i my vrátily rovnýma nohama zpět na zem. A zážitek to nebyl zrovna příjemný....každá zkušenost vám ale něco dá, takže dnes už na to koukám s nadhledem.
I další den jsme po probuzení zjistily, že je zataženo (během celého pobytu se situace opakovala – dopoledne teplo, ale pod mrakem, občas i sprchlo, odpoledne nádherně jasno). Vyrazily jsme tedy opět objevovat krásy okolí. Vycházka to byla ale velmi krátká. Ve všech průvodcích, každý delegát, prostě všichni co alespoň malinko tuší, jaká sociální situace v Brazílii je, vás upozorní, že nemáte provokovat místní obyvatele tím, že chodíte ověšeni různými šperky, v ruce taháte značkovou digitální kameru nebo fotoaparát. Já si říkala, co se mi může stát! Foťák mám obyčejný a jediné dvě věci, které nosím jako šperky, jsou celkem obyčejné, ale mám k nim speciální vztah – zlatý řetízek s křížkem jsem dostala k osmnáctým narozeninám a zlaté náušnice jsem si nechala udělat z náušnic mojí babičky. Nosím je odjakživa a v Brazílii jsem je nehodlala odložit. A tak jsme šly po jedné z hlavních tříd a koukaly po okolí. Okolo nás chodili jiní turisté nebo Brazilci. Když se blížil mladík poněkud tmavší pleti, zůstala jsem samozřejmě úplně klidná. Ve chvíli, kdy jsem se s ním na chodníku míjela, najednou natáhl ruku a ucítila jsem řezavou bolest na krku. Během vteřiny bolest zmizela a mladík rychlostí blesku přeběhl na protější stranu ulice a v klidu si vykračoval dál. Sáhla jsem si na krk a zjistila, co se stalo...strhl mi můj zlatý řetízek a utekl. Ani se nenamáhal zmizet někam dál, byl si naprosto jistý, že neudělám vůbec nic. Běžet za ním nemělo smysl a volat policii už vůbec ne. Otočily jsme se a vrátily na hotel chytřejší o další zkušenost a chudší o můj řetízek. Náušnice šly okamžitě také dolů a opět jsem si je nasadila až na letišti při odletu domů. Odpoledne jsme strávily u hotelového bazénu a tam jsme zjistily, že naše ztráty jsou opravdu zanedbatelné...další partička z Čech na tom byla o poznání hůř. Včera večer si vyrazili za zábavou a malinko to přehnali s alkoholem. Pod jeho vlivem si mysleli, že jsou naprosto nezranitelní a vyrazili na noční koupel na městskou pláž. Všechny věci, včetně dokladů, foťáků, kamer a oblečení nechali ležet na pláži a vyrazili se okoupat. Zkrátka a dobře..do hotelu se vraceli pouze v prádle a dnes ráno jim volal někdo, kdo jim nabízel vrácení všech věcí, ale za nehoráznou sumu. Nakonec se s tím někým domluvili pouze na vrácení dokladů za nějaké celkem rozumné peníze, ale kolik to bylo, to nemám tušení...
