A máme čtvrtek a v Brazíli je krabí večer. Všichni Brazilci, teda asi ti, kteří žijí v přímořských oblastech, dnes večeří kraby. Ale ne doma...všichni vyrazí do vyhlášených hospod a restaurací a jako šílení se vrhnou na kraby. My taky, tohle si přece nenecháme ujít.
Krabi se baští až večer, takže den jsme strávily na dalším výletě. Cílem byla kouzelná oblast Lagoinha, vzdálená 85km od Fortalezy. Pokud mám nějakou představu o romantickém místě, tak tato pláž ji rozhodně splňuje. Lehátka na břehu oceánu, okolo vás projíždějí domorodci na ponících, rybáři nosí svoje úlovky na zádech a před sebou vidíte pouze oceán s jeho nádhernými, obrovskými vlnami. Za vámi se zvedá pohoří (bohužel nevím název) a od vás a oceánu ho odděluje nádherný pás palem. Neskutečný kýč, ale zároveň neodolatelný! Tento výlet byl pouze půldenní, takže po opět rybím obědě jsme se vrátily zpět do Fortalezy. A začaly přípravy na krabí večeři. Rozhodly jsme se pro naši pláž u hotelu Via Gaié. Musely jsme opět taxíkem přes přístav a bylo nám z té představy maličko horko....samopaly mířící na nás, jsme ještě měly v živé paměti, ale krabí večer je prostě krabí večer. To je totiž tradice této oblasti. Každý čtvrtek večer patří krabům. Všichni obyvatelé vyrazí večer do restaurací na pobřeží, nafasují dřevěnou paličku, dřevěné prkénko a mísu krabů v podivném nálevu. Kraba si položíte na prkénko a paličkou do něj bušíte tak dlouho až krunýř praskne a vy se dostanete k lahodnému krabímu masu. Když jsme dorazily na místo, měla jsem pocit, že je tam půlka Fortalezy. U každého stolu seděla rodinka nebo partička přátel a bušili dřevěnými paličkami do krabů jako o život. Vypadalo to dost zajímavě, ale usadily jsme se taky. Na stůl před nás postavili žlutý lavor s podivnou bílou tekutinou. Trošku rozpačitě jsme na sebe koukaly, ale pak jsme se přidaly k ostatním. Každá z nás hrábla do lavoru a vylovila si svého kraba. Položily jsme si ho na prkýnko a začaly do něj bušit dřevěnou paličkou. Pokud nemáte ten správný cvik, mlátíte kraba jako o život než mu praskne krunýř. Masa na krabovi příliš nečekejte, ale o to asi ani nejde. Rozbila jsem krunýř a dostala se ke krabí pochoutce. No....maso dobrý, ale ten nálev, ve kterém se krab vařil! Ještě dnes při té vzpomínce cítím tu divnou pachuť. Nic moc. Rozbíjení krabích krunýřů, ale stálo za to! A tak jsem si vylovila dalšího kraba a mlátila ho hlava nehlava. Báječné odreagování! Chudáči krabi asi trpí za všechna příkoří, která Brazilce během týdne potkají:) Po krabí anabázi jsme se opět taxíkem vracely do města. Vezl nás zase "náš" taxikář, který už získal dojem, že jsme jeho nejbližší přátelé. Moje místo bylo vždycky vedle něj na předním sedadle, protože jsem byla v angličtině nejzdatnější. Povídali jsme si nebo spíš on mluvil o své rodině, přátelích a životě v Brazílii. Bylo kouzelné,jak moc ho zajímala naše země. O existenci ČR neměl ani ponětí a kde je Evropa, to jenom tušil. Když jsme dorazily na hotel, pozvaly jsme ho na kafčo a strávily báječný večer vyprávěním o Brazílii a ČR.
