Vláda ČR se opět zmítá na vlnách rozbouřené krize. Opozice zbystřila a ČSSD si mne ruce. Nedivím se jí. Ale máme dnes někoho, kdo by případně nahradil vládu současnou, padne-li tato?
Myslím, že realita - a mnohokrát potvrzená předchozími volbami, ať už to dopadlo jakkoli - je taková, že prostě nic lepšího, než "tam" máme teď, pravděpodobně nedostaneme. Zacyklili jsme se v bludném kruhu, ze kterého cesta ven je utopií. Po každých volbách, regulérních či předčasných, došlo k personálním změnám, změnilo se barevné spektrum dresů vládního teamu...ale tady to končí. Zatím pokaždé tím, kdo prohrál na celé čáře, byl stát (tedy potažmo my, občané). Každá nová vláda se dříve či později uzamkla ve své bublině a začala s důležitou tváří řešit věci, nad kterými pokaždé zůstal rozum stát. A svět mimo bublinu utěšeně zarůstal pýrem. Což naštěstí přes bublinnou stěnu nebylo vidět, takže věci řešené s vážnou tváří se nepřestaly jevit nejdůležitějšími.
Pak obvykle došlo k rozpadu vlády: buď se začne rozkládat zevnitř (Bárta) nebo ji podtrhne židli pod oprátkou někdo jiný (Paroubek). A kruh se uzavřel, vše začíná znova. A zatímco se volí, tvoří, kupčí a handrkuje, stát leží ladem. Započaté reformy se překroutí nebo rovnou zruší a začnou se tvořit nové, lepší a ještě lepší - než se toho zase chopí někdo nový a začne zase znova, lépe - čili, ve vládních kruzích se v jednom kuse a kontinuálně pracuje, ale jakýkoli výstup člověk aby pohledal. Je to až úsměvné. Parta pilných mravenečků staví a buduje, až se z nich kouří a mraveniště stále nikde...
Proto myslím, že předčasné volby dnešní vládní krizi nijak nevyřeší, jen zase zbrzdí pomalinku se rozjíždějící stát (zatím pohyb spíše naznačuje). Politici by měli vylézt ze své bubliny, překousnout své ambice, potlačit ego a konečně začít opravdu pracovat pro stát. Tvrdě a pilně.
(Z předchozích dvou vět jasně vyplývá, že cestu z bludného kruhu nenajdeme pravděpodobně nikdy.)
