Zdá se, že Donald Trump patří mezi šťastnější část lidstva (ve smyslu lucky), když jako teprve 5. prezident ze 45 zvítězil i přes celkový nižší počet hlasů voličů.
Volební kampaně jsou pro mě zajímavé i proto, že mám řadu let praxe v marketingových a sociologických průzkumech a vím, jak před volbami svolávají operátory, aby se naplnily potřebné kvóty dotazovaných. Naštěstí se to netýká voleb v USA. A musím říct, že když jsem sledovala dlouhou prezidentskou kampaň, byla jsem opravdu ráda, že nemusím volit. Hillary Clinton na mě působila nepřesvědčivě již, když soupeřila před osmy lety s B. Obamou v primárkách o kandidaturu za Demokratickou stranu. Připadá mi, že je extrémně ctižádostivá, ale vnitřně studená a nemá pro úřad prezidenta potřebné charisma. Někdy působí dojmem člověka stiženého nějakou posedlostí, a to v tomto případě touhou po moci. Potvrzuje to i fakt, že nyní v prezidentské kampani nepředstavila žádný výrazný program. Z těchto důvodů mě nepřekvapilo, že se nedostala do závěrečného souboje o Bílý dům v roce 2008 a trochu jsem tušila, že patrně prohraje i svoji, zřejmě poslední, životní šanci stát se první prezidentkou Spojených států.
Vyhrál tedy Donald Trump, (i když jen díky volebnímu systému), který působil opačným dojmem. Od H.Clinton se liší snad úplně vším, včetně nulových zkušeností z politiky, přes schopnost oslovit davy, po, řekněme, flexibilitu názorů a postojů. První oříšek mu tedy spadl přímo na hlavu.
Už jsem včera v internetové diskuzi napsala, že jsem opravdu velmi zvědavá, jestli se mu podaří splnit alespoň 10% předvolebních slibů. Některé analýzy hovoří o tom, že zejména získal na svou stranu dřívější demokratické voliče ze států původně rozvinutých a prosperujících zásluhou výroby v těžkém průmyslu, který se přesunul do zahraničí za levnou pracovní silou. Na mítincích s občany slíbil vrátit těmto zchudlým oblastem jejich původní bohatství navrácením oceláren z Číny. Domácí občany chce chránit před levným zbožím ze zahraničí a nezaměstnaností zavedením cel. Obávám se však, že tato slova a mnoho dalších měl připravená do volební kampaně. Myslím, že jako podnikatel má jistou představu o ekonomice a zákonech trhu, takže minimálně tvrzení, která jsou z hlediska hospodářské situace ve světě prakticky nerealizovatelná, nebyla nic jiného než klasické předvolební sliby, jaké dobře známe i z domácí scény.
Záměrně píšu "scény", protože, pokud je Donald Trump v něčem mistr, tak jistě ve výstupech před publikem. K tomu patří i změna názorů, nejen ze dne na den, ale snad i během jednoho projevu. Takže mu vlastně nemůže nikdo nic vyčítat a osočovat ho z takových věcí jako, že vykládá pohádky, mění názory, nebo dokonce vysloveně lže. Pouze mění různé role. Diváci a divačky televizních seriálů, (průměrný Američan podle průzkumu stráví 8, slovy osm hodin denně sledováním TV vysílání), hereckou rétoriku a grimasy dobře znají a když navíc performer nabídne happy end, nemá televizní divák důvod svého hrdinu nevolit. V tom je druhé štěstí v oříšku D. Trumpa.
Třetí oříšek pro nováčka v politice je politika jako taková, respektive přístup předchozích politiků, které lze asi rozdělit do dvou skupin: na kariéristy a idealisty. Voliči již nestáli o další výměnu tohoto druhu. Občané nechtějí, aby je zastupovali lidi, kteří hájí buď jen své osobní zájmy a ambice nebo se naopak starají o blaho celého světa, protože oba typy na běžného občana, lidově řečeno, z výše své funkce kašlou. Profesionální politici jsou přímo ztělesněním všeho, co souvisí s nespokojeností některé části obyvatelstva, protože jak je známo, za všechno můžou "ti nahoře". Což je někdy pravda a někdy omluva vlastní pohodlnosti. V každém případě, spolu s nečitelnou protikandidátkou, další zápas vyhraný kontumačně.
Čtvrtý oříšek už bohužel neskrývá žádné dary. Má tvrdou skořápku a uvnitř ještě tvrdší jádro. Zatím o něm nikdo moc neví, nebo spíš nechce vědět, i když vítěz a jeho okolí zřejmě něco tuší. Můj osobní názor je, že Trump svoje vítězství neočekával. Ba dokonce se ani ve skutečnosti nechtěl tolik stát prezidentem, jako upoutat pozornost na svoji osobu a hlavně svoje podnikání. V ekonomice jsme se učili, že jediný cíl podnikatele je zisk. Pokud nám bude tvrdit cokoliv jiného, abychom mu to nevěřili. Proto nevěřím, že by se po desítkách let podnikání někdo dal na cestu spasitele národa. (I kdyby ano, zázraky se dějí, tak by začal postupně od regionální politiky a nekandidoval by hned na prezidenta.)
Nicméně důvody, proč šel Trump do volby, teď už nejsou podstatné. Důležité je, jak se mu podaří čtvrtý oříšek rozlousknout. Jestli to oslavované i nenáviděné vítězství nebude spíš vítězství Pyrrhovo a diváci neuvidí místo telenovely antické drama.
Zdroj: Internet
