Jako každý, kdo sleduje zprávy, jsem zaregistrovala názor ministra Hamáčka na možnost sesazení ministra Vojtěcha a jeho nahrazení bývalým náměstkem Prymulou. Docela mě obešla hrůza.
Jeden z mých nejoblíbenějších koníčků je tvůrci psaní. Občas si udělám radost a vydám si vlastním nákladem nějakou knížku. Jedna z nich je novela s názvem Muškám neutečeš. Její ústřední motto je roj mušek, který si v teplém letním dnu na člověka zasedne a provází ho krajinou. Mušky se lepí na zpocené tváře, zamotávají se do vlasů, lezou do očí. Občas nějakou spolknete nebo vam vleze do nosu. Jdou s vámi, nedají se zapudit ani obelstít. Hlavní hrdinka příběhu má plnou hlavu temných myšlenek, které, stejně jako mušky, nejdou zapudit.
A proč jsem si na ten příběh vzpomněla? Když panovala nejtužší opatření proti šíření koronaviru, s napětím jsem sledovala všechny novinky ohledně uvolňování a zpřísňování těchto opatření. Po většinu té doby jsem si připadala jako v katastrofickém filmu, kde hlavní role hráli ministr vnitra, premiér, ministr zdravotnictví a jeho náměstek. Ten byl ze všech záporných postav ta nejzápornější, protože měl největší moc zamykat dveře a utahovat náhubky, jeho slovo mělo největší váhu. Už když se někde objevil v novinách, v rozhlase, na Internetu, pojala mě hrůza a děs, co zase vyhlásí. Mezi děsivá vyjádření patřilo už proslulé prohlášení, že budou dva roky zavřené hranice nebo že budeme do podzimu nosit roušky. S vojenskou silou se řítil jako tank, který převálcuje všechno, co mu stojí v cestě.
Proto když se objevila zpráva, že bude ve funkci končit, měla jsem hned lepší náladu a napsala jsem na facebook, že je to nejlepší zpráva dne. Radost, že se zbavíme stresujících novinek, které měly často charakter poplašné zprávy, jako se ztratí roj před obličejem, když se večer ochladí a mušky jdou spát, neměla konce. Ani obava, kdo nastoupí na uvolněné místo vrchního zastrašovače mi již nemohla zkazit náladu.
A pak to přišlo. Zpráva z perexu, která spolu s článkem o tom, že roušky už možná zůstanou i v době, až koronavirus zcela vymizí, což ostatně nedávno prohlásil i sám Prymula, způsobila v mé unavené a otupělé mysli novou paniku. Uvědomila jsem si, jak člověk nesmí z radosti, že může venku dýchat čerstvý vzduch, a že se může bez roušky!!! najíst v restauraci nebo vykoupat v bazéně, přestat být ostražitý. Podle ministra Hamáčka není výměně ministra zdravotnictví nakloněn premiér Babiš. To ale neznamená, že nemůže změnit názor. Potom zbývá jen doufat, že se ozve dost silných hlasů, které upozorní na to, že zvolit ministrem bývalého ředitele nemocnice sesazeného z důvodu střetu zájmů není dobrý nápad. Také fakt, že firma formálně napsaná na jeho dceru, v níž byl jednatelem, vydělala za pět let sto milionů na blíže nespecifikované poradenské činnosti ve zdravotnictví, neukazuje pana plukovníka v dobrém světle. Jediný argument, který jmenoval ministr Hamáček pro sesazení ministra Vojtěcha, byl že nedostali zdravotníci včas odměny. Nechci teď řešit kompetentnost A. Vojtěcha, to by bylo na zvláštní úvahu. Argument je to však chabý a působí to dojmem, že se sám bývalý náměstek nemůže smířit s tím, že by mu unikl předpokládaný postup na post ministra a sám osobně nebo za někým v pozadí lobuje za změnu ministra.
Velmi pevně doufám, že nejméně výše uvedené důvody někdo, kdo nemá zájem na návratu této kontroverzní osoby k moci, řekne hodně nahlas a důrazně. Je otázka, kdo to může být, když opozice, která by měla hlídat, aby se nedostaly k moci struktury a osoby nebezpečné z přípravy nové totality, mluví až příliš slušně a potichu.
