Nedávno jsem si dělala nový přeliv a zastřižení konečků a vzpomněla jsem si na debatu o novém účesu paní Schillerové. Na sociálních sítích bylo téma na týdenní diskuzi, jestli si účes udělala sama, nebo kdo jí s ním pomáhal.
Kdybych měla příležitost položit paní ministryni otázku v nějaké debatě, zeptala bych se jí na něco úplně jiného. Vláda schválila zvýšení ošetřovného a jeho přiznání i lidem, kteří pracují na dohodu o pracovní činnosti nebo o provedení práce. Nikde se nemluví o tom, jakou kompenzaci dostanou lidé pracující na dohodu, kteří nemůžou pracovat z důvodu omezení provozu svého pracoviště, a přitom nejsou rodiče školních dětí. V prvních debatách ohledně náhrad pro zaměstnance a další pracující, kteří museli omezit nebo přerušit výkon svojí práce z důvodu opatření proti pandemii, ministryně práce a sociálních věcí zařadila lidi zaměstnané na dohody do skupiny osob samostatně výdělečně činných a svobodných povolání s tím, že dostanou stejný příspěvek jako první zmíněné skupiny. Od té doby se nic v tomto směru nedělo. Zatímco OSVČ a lidi se svobodným povoláním dostali instrukce, jak žádat o alespoň nějaký příspěvek, a někteří ho už dostali, na velkou skupinu pracujících na externí smlouvy se zapomnělo. Zaznamenala jsem pouze jednu zmínku ministryně financí, že se o těchto případech bude na vládě jednat.
Z různých diskuzí na Internetu vyplývá, že mnoho lidí si pod prací na dohodu představuje občasnou brigádu a diví se, že by tito "brigádníci" měli dostat náhrady jako zaměstnanci nebo živnostníci. Chtěla bych těmto lidem připomenout několik faktů.
Druhy smluv
Kromě smlouvy na hlavní pracovní poměr (HPP) existuje celá řada dalších pracovně právních vztahů. Nejsem odborník a neznám asi všechny. Mezi těmi, s nimiž jsem se někdy setkala, je dohoda o provedení práce (DPP), dohoda o pracovní činnosti (DPČ), mandátní smlouva a smlouva o dílo. Posledně jmenovaná se obvykle týká jednorázové zakázky jako je typicky vytvoření uměleckého díla. Mandátní smlouvu uzavírají firmy s živnostníky, kteří pro ně pracují na určitém projektu. Tyto dvě smlouvy jsou pro samostatné subjekty a nepředstavují zaměstnanecký poměr. Naproti tomu DPP a DPČ zakládají vztah zaměstnanec - zaměstnavatel s určitým rozsahem pracovní činnosti. DPP je omezená na rozsah práce 300 hodin za rok u jednoho zaměstnavatele. Z výdělku se platí daně a v případě hrubého příjmu od 10000 Kč se odvádí sociální a zdravotní pojištění. Po vyčerpání 300 hodin to zaměstnavatelé řeší tak, že uzavřou novou smlouvu. Obvykle se používá pro jednorázové brigády nebo dlouhodobé, ale nárazové práce, jako je průzkum veřejného mínění, kdy záleží, jestli bude aktuálně probíhat kampaň.
Zaměstnanci bez výhod zaměstnance
Proti tomu dohoda o pracovní činnosti je uvažovaná jako dlouhodobá spolupráce v rozsahu polovičního úvazku. Je omezená na 20 hodin týdně. Vhodná je například pro studenty, důchodce, rodiče na rodičovské dovolené. Na rozdíl od DPP stačí hrubý výdělek 2500 Kč, aby vznikla povinnost zaměstnavatele přihlásit zaměstnance na sociální a zdravotní pojištění. (Nechci zde rozebírat, že některé chytré firmy uzavřou čtyři smlouvy s hlavičkou čtyř poboček, protože to je na zvláštní článek). Právě tento typ smlouvy si oblíbili nejen pracovní agentury, ale dnes i zaměstnavatelé, a uzavírají DPČ se stálými zaměstnanci. Pracovala jsem na DPČ dost dlouho, takže vím, že základní rozdíl proti HPP je v tom, že si zaměstnanec sám volí rozsah a pracovní dobu podle svých možností, (někdy je požadavek na určitý odpracovaný počet hodin za týden/měsíc), což se dá flexibilně domluvit.
Tuto zásadu, stejně jako rozsah 20 hod/týden, však zaměstnavatelé nerespektují, zaměstnanec na DPČ má stejné povinnosti jako kmenový, ale nemá jeho výhody. Musí pracovat v plném rozsahu hodin, včetně víkendů a nařízených přesčasů. Ve výplatě má odměnu na hodinu, vykazuje se 20 hodin týdně, druhá polovina je zaplacená formou odměn, přesčasů a podobně. Odměny jsou však nenárokové. Na rozdíl od zaměstnance na HPP také nemá nárok na placenou dovolenou, proplacené svátky, na nemocenskou ani na benefity. Je placený čistě za odpracované hodiny jako brigádník, ale má povinnosti jako zaměstnanec v trvalém pracovním poměru. Pro zaměstnavatele je zřejmě tato forma spolupráce výhodná, takže ji využívají, i když rozsah práce odpovídá plnému úvazku.
Dotazy
Můj dotaz pro paní ministryni Schillerovou: Kdy se budete ve vládě zabývat otázkou náhrad za ušlou mzdu pro zaměstnance na dohody, zejména DPČ, jak jste slíbila? Jestliže jste mohli přiznat ošetřovné i lidem zaměstnaným na DPČ a dokonce i na DPP, proč by tito lidé neměli mít nárok na náhradu ušlé mzdy, pokud nemají školní děti? Na rozdíl od kmenových zaměstnanců se na ně totiž nevztahuje náhrada mzdy, kterou na své zaměstnance dostali zaměstnavatelé v případě, kterému říkáme hezky česky "kurzarbeit".
A ještě připojím otázku pro paní ministryni Maláčovou: Proč jste se přestala zabývat ochranou této velké skupiny lidí, kteří zůstali bez výdělku? Většinou to jsou zaměstnanci nejhůře placených profesí ve skladech, ve výrobě, ve službách. Dále sem patří například lektoři jazyků a externí zaměstnanci různých vzdělávacích agentur, kteří nepracují na IČO, protože si nevydělají tolik, aby mohli platit stále se zvyšující pojištění OSVČ. Jsou to lidé v produktivním věku, kteří neberou důchod, rodičovskou ani jiné dávky. Jako zaměstnanci se smlouvou nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti, ale často živí rodiny, musí platit poplatky, splátky a dokonce i potraviny. Proč se nevěnujete pomoci těmto lidem, kteří raději vzali práci s nevýhodnou smlouvou, než by žádali o dávky a nechali na sebe pracovat druhé?
