... pro pani ministrini?

Děkuji za reakce. Zejména jsem chtěla poukázat na případy, kdy lidi pracují oficiálně na DPČ, takže nejsou zaměstnanci se zaměstnaneckými výhodami HPP, ale musí pracovat v rozsahu HPP, odvody mají stejné jako pracující na HPP bez benefitů, nároku na nemocenskou, dovolenou a podobně. Dále také na to, že firmy různě obcházejí zákony třeba uzavřením více smluv (dohod), aby nemusely zaměstnance přihlašovat na pojištění.

Potom zde nastala situace, kdy zaměstnavatel dostal v době krizového stavu podporu, aby mohl kompenzovat zaměstnancům ušlý plat, ale právě na dohody se to nevztahuje. Pracovníci, kteří jsou zaměstnáváni na dohody budou potřeba čím dál víc v době, kdy zde nemohou být zahraniční pracovníci.

Přitom není úplně jednoduché najít práci na HPP. U méně kvalifikovaných prací to firmy a agentury řeší právě těmi dohodami, kdy lze nastoupit hned, ale za nevýhodných podmínek. Výběrové řízení na kvalifikované místo trvá i několik měsíců a ještě dostanete v 90% případů dobu určitou, takže po roce nebo dvou hledáte znovu (vlastní zkušenost).

A k těm poznámkám o natahování ruky. Článek je o lidech, kteří pracovat chtějí a raději vezmou práci s nevýhodnými podmínkami, než aby žádali o podporu a seděli doma. V neočekávané situaci se na ně ale nemyslí. Pokud mají nárok na kompenzace ostatní pracující (zaměstnanci, živnostníci, svobodná povolání), měli by ji logicky mít i ti, kteří pracují jako zaměstnanci na externí smlouvy.

Lidé na DPP i DPČ, kteří odvádí pojištění mají nárok na nemocenskou úplně stejně jako ostatní, ti, co neodvádí samozřejmě ne, protože vůbec k pojištění nejsou přihlášeni. Dohody u jednoho zaměstnavatele se sčítají, to znamená, že i kdyby dal zaměstnavatel někomu dvě DPP a každou na 10000,-, tak celkem je to 20000,- a odvody se zaplatí. Stejně tak se sčítají i hodiny a u jednoho zaměstnavatele je to 300 hodin celkem za všechny a ne za každou zvlášť. Dovolená sice nevzniká, ale zároveň ZP uvádí, že zaměstnavatel může dát dovolenou i na dohody, je to na jeho rozhodnutí.

Já se neptám a makám, jsem zvyklý se o sebe postarat sám. Jestli něco dostanu, tak to beru jako bonus a část přepošlu někomu potřebnému, třeba charitě co u nás provozuje dům pro nemohoucí seniory.

Mě prostě vadí to, že všichni spekulují kdo a na co by měl mít nějaký nárok a nikdo neříká, co udělal sám proto, aby nemusel stát s nataženou rukou.

A pak jsou tu lidi, co chtějí makat a vydělávat na sebe, ale nemůžou...

V něčem souhlasím, v něčem ne.

Sám pracuji jako dohodář.

Mám 3 různé DPP a 3 různé DPČ.

Důvod je prostý-nevyhovuje mi kolotoč po-pá pořád to samé, navíc jsem pánem svého času, chci-jdu, nechci-nejdu (ale budu mít příští měsíc málo peněz), narozdíl od OSVČ (vyzkoušeno) nemusím být zároveň právník, účetní a vymahač.

Nesouhlasím s podporou kohokoliv, mimo dávky existenčního minima. Nemůžu prodávat pyžama? Můžu vytírat v nemocnici. Nemůžu trénovat děti? Můžu na kůrovce do lesa. Nemůžu vykládat karty? Můžu na pole. A to vše můžu dělat na ty často zatracované dohody a po návratu k normálu je zase pustit (14denni výpovědní lhůta). Nesedet doma a nečekat na peníze zdarma.

Pokud je z DPP /nad 10 000 Kc/ a DPC/nad 2 900 Kc/ odvadeno zdravotni a socialni pojisteni tak by na ne melo byt pohlizeno jako na zamestnance na HPP.

Dotazy na paní ministryně adresujte ministryním. Co s tím mají dělat čtenáři blogů?

Nejvíc natahují ruku ti, co zrovna do systému moc nepřinášejí.

Koho tím myslíte?